Z vybraných částí zachycených debat plyne, jak si zúčastnění měli dělit peníze údajně za zakázky.

6. února 2012 v 17.36 hod.

Pancová: Broučku, kolik nám to teďkon teda přinese ten? Dvanáctku?

Kott: Co jsi říkala?

Pancová: Kolik přinese?

Kott: Jindra? Vosum.

Pancová: To je dva šest na jednoho. To je nějak jinak přesně. Ty už jsi zkasíroval nějakou zálohu. To už je tvoje.

Kott: No s tou Kutnou Horou osum. Mi přinese.

Pancová: Kolik von tady bude mít? Kolik von tady bude mít?

Kott: Kdo?

Pancová: David.

Kott: No tak čtyry.

16. 2. 2012 po 18.48 hod.

Rath: Strašnej život. Á strašnej život. Tak co, jak se máš?

Kott: Dobře. Tady Ti dám dárečky.

Rath: Dárečky, dárečky? Vánoce byly?

Kott: Vánoce byly. Todleto to.

Rath: Ano.

Kott: To kolínský enko (pavilón N kolínské nemocnice), je to v eurech jo.

Rath: Ále to je pěkný. Hm, hm, hm.

později

Rath: Jak vypadá ta Mladá Boleslav, prosim Tě?

Kott: No, prosim Tě.

Rath: Né jenom aby si věděl, tak jsem tam provedl nějaký zásahy. Že jo.

Pancová: Já jdu nahoru, pak na mě volejte.

Rath: Kvůli tomu, že se tam začla cpát nějaká firma, že jo, ta Ami (zřejmě společnost Analytical Medical Instruments).

Kott: Cpe dál.

Rath: Furt se tam cpou?

Kott: No tak já Ti to právě. Vona Ti to Katka říkala, že jo?

Rath: No říkala. To jsem právě nechal vzkázat, ať teda jako hoděj zpátečku. Jo.

Kott: Tak nehodili.

Rath: Vážně ne?

Kott: Ne. Dali nabídku.

Rath: Hmm.

Kott: Strašidelnou. Jo. Strašidelnou, prostě to je jako výsměch, kterej, ke kterej Márty (zřejmě Martin Jireš z firmy PURO-KLIMA) byl proti nim docela jako sofistikovaná firma.

Rath: Hmm.

později

Kott: Ale jestliže jestliže potom držíme lajnu, tak je to spíš i dobrej precedent, že vědí, že to nemá smysl a daj pokoj příště.

Rath: Jasně, jasně.

Kott: A ještě jsem se Tě chtěl zeptat, jak to potom teda ale budem dělit.

Rath: No?

Kott: Dělit, jak to budem. Já musim mu něco říct. Protože je strašně špatně, aby von potom měl nějaký, rozumíš, prostě když já mu řeknu je to takhle a takhle, a je to tak, tak je to v pořádku, jo. Nejhorší je, aby potom někde něco vykládal jo, a von, rozumíš mi, to je potom zhoubný, jo.

Rath: Vim, no. Já myslim, že vod nich jsme to měli dvacet pět, dvacet pět, dvacet pět, dvacet pět. No. Čili padesát-padesát.

Kott: Čili, ee já si mám nechat půlku.

Rath: Vy si necháte půlku.

Kott: Dobře.

Rath: A já vyřeším tu druhou půlku.

Kott: A Tobě dám celou půlku. Jasně, takže takhle já mu to budu tlumočit. Éééé, v podstatě, že ale chci, má teda mně dát půlku.

Rath: Ano, jednoznačně.

Kott: A von si jinym kanálem pošle. Prostě.

Rath: Anebo to může poslat celý po Tobě.

Kott: Jak chceš.

Rath: Obojí je možný.

později

Kott: Ještě v tomhle tom, v těch eurech je ještě Kutná Hora. Ale to už je jako, to jsou drobný tam.

Rath: Jo já vim.

Kott: No a jinak teda teď bude důchoďák. V půlce března, to bude zase já nevim počítám…

Rath: Hm, hm, hm.

Kott: Á, éééé já bych to nedal asi Hospimedu (společnost HOSPIMED), tu Kutnou Horu, teď budou mít tam mít ty ichtový centra (asi iktová centra pro léčbu cévních mozkových příhod) ty Bíbrauni (firma B. Braun Medical). A, hele Hospimed, ten vopravdu, já vopravdu na ně nedám svým způsobem dopustit. Jsou naprosto přesný, jo fakt jako.

Rath: A nemohli by to udělat přes nějakou tu dceřinku?

Petr Kott na archivní fotografii

Petr Kott na archivní fotografii

FOTO: fotobanka Profimedia

2. 4. 2012 v 19.01 hod.

Rath: David Rath.

Pancová: Davidééé, rozumíš, náš styl kafe, cha cha cha.

Rath: Cha cha. Jo díky.

Kott: To je za DéDé pavilón (pavilón Domova důchodců ON Kladno). Prosim Tě, voni tam, von tam pak musel něco seškrtat.

Rath: Jasný.

Kott: Něco málo, ale vopravdu…

3. 5. 2012 v 18.11 hod.

Pancová: Ty si potom připrav Ty peníze.

Kott: Kam jsem to dal. Já jsem si vobálku nechal dole.

později

Pancová: Je tady David.

Kott: Je tady?

Pancová: Jo.

Kott: Já mu votevřu.

později

Rath: Ty máš pro mě nějaký ty věci?

Kott: Ehm.

Zvuk kroků a patentu tašky

Rath: Díky. No jo, to musíme nějak tu bestii nakrmit. Co je tady to další věc, v podstatě já furt musim hlídat, aby voni, tam je těch lidí kteří prostě najednou teď cejtěj, tak jsou volby, že jo, ještě uhlídat, aby Ti to neukradli druhou stranou.

později, po odchodu Ratha

Pancová: No a co vy jste si povídali? Sbalil prachy, jo?

Kott: No já jsem mu to vůbec neřekl vo těch penězích schválně.

Pancová: Jak neřekl? Tys mu to nedal?

Kott: Nó, dal jsem mu to, ale neřekl jsem mu to, a čekal jsem, jestli si vo to řekne.

Pancová: Teď Ti nerozumim.

Kott: No, já jsem mu to nedal. A von, čekal jsem, jestli si vo to řekne. A von si vo to řek.

Pancová: Kecáš.

Kott: No jistě, Já jsem mu to nedal, jako to dělám normálně, když mu jako napíšu a tó. Že mu to tady samozřejmě když sem přijde, že mu to rovnou dám. Tak von tady tó, vošíval se, furt, a po deseti minutách mi řek jestli to pro něj mám.

Pancová: Fakt, jó?

Kott: No. Cha cha cha cha. Začal mě zase tady líčit jak je to strašný, a že musí platit a že ho všichni vokrádaj a takový, víš co. To je fakt dítě.

Pancová: Hele, dítě, ale vem si dítě a kam to dotáh, jo, jako. To vono sice.

Kott: Nó, právě proto. Já to nezpochybňuju, já Ti jenom říkám, že je to fakt dítě.

Pancová: To já vim. Von je chytrý dítě.