Článek
Už jen takový výkon jako vyrobit přehlednou tabulku vyžaduje pozornost nemála lidí, což se alespoň v naší redakci povedlo. Najdete v sekci zde. Nutnost dát víc hlav dohromady není rozhodně z důvodu intelektuální nedostatečnosti, ale je dána jednoduše tím, že už je těch věčně se měnících nařízení až moc, jsou tradičně nepřehledná a nikdo neví, co ještě platí a co ne.
Problém při porozumění se týká více lidí. Ono člověk by i klidně a rád něco dodržoval, jen kdyby věděl co a jak. Však i při vystoupení ministra Válka, tlumočícího výsledek rozhodování jeho tvůrčího ansámblu, který asi rád čte Kafku, nebylo křišťálově jasné, co ministr říká. Samotnému mu to muselo přijít složité a hlavně dost nelogické.
Posuďte sami. Na jednu stranu je zde závazek nové vlády, že povinné očkování pro lidi nad 60 let a vybrané profese nebude. K tomu se ještě v době opoziční hlásila i samotná hlava resortu zdravotnictví. No jo, jenže vyhláška o zrušení povinnosti ještě na světě není, lidé, kterých se to týká, se mají do konce února naočkovat. Jinak by taky mohli přijít o práci. Nechat vše vycukat a vyčpět a nějak to vysedět je obzvláště složité pro příslušníky složek, kde se jede na rozkazy. Nikdo z nás by asi nechtěl, aby s ním stát takovou hru hrál.
Krizová infrastruktura. Takže i s pozitivním testem do práce – a tam se dostanou dotyční jak, aby neroznášeli virus? V MHD to asi moc úspěšné nebude. Na pracovišti zabezpečit, aby někoho nepotkali, asi taky jen tak nepůjde. Ani takový řidič se do kukaně neteleportuje, operátor do elektrárny sci-fi vynálezy jako ve Star Treku nepoužije atd. Ovšem ten, kdo očkovaný není, tak ani na fotbal, ani na koncert, ani do restaurace nepůjde, i kdyby si prorazil samým testováním nosní přepážku.
Takže jeden je nebezpečný, druhý ne, jeden očkovaný ano, druhý očkovaný ne, je to prostě nepořádek. Zkrácení karantény na pět dní je rozumné, ale tudíž bylo asi nerozumné předtím dní čtrnáct. Obzvláště když je pět dní málo ještě jeden den do půlnoci, zatímco minutu po ní už stačí. A zase, těšit se můžeme, co zase přijde sedmnáctého, takže studování pravidel byl prostě jen masochismus. A přitom to vypadalo, že nová vláda dostojí svému odhodlání, že dá větší důraz na osobní odpovědnost lidí.
V nastalém chaosu ovšem jde všechno stranou a už to ani není tragikomicky vtipné. Smích zamrznul, slzy vyschly. Ty způsobené smíchem stejně jako ty spuštěné strachem nebo smutkem ze ztráty. Každý ztracený lidský život je totiž opravdová tragédie, příčinu covidu nevyjímaje. Jenže situace se změnila. Ten tam je šok, kdy každý nově nakažený byl hlášený s hrůzou. Sedm, devět, dvacet, čtyřicet... Skoro konec světa. Teď už je bráno celkem s pokrčením ramen vše, co je pod 10 tisíc. Předpovědi alarmistů se nepotvrdily, potkat člověka, který covid ještě neměl, je pomalu zázrak.
Vyzkoušelo se všechno, lidi se zachraňovali proti jejich vůli, nic nezabralo, i přes nejpřísnější lockdown se covid šířil. Je tedy zbytečné dělat, že se dělá, aby se vlk nažral, koza zůstala celá a ti nejvíce se obávající novou vládu nesežrali zaživa v holportu s úplnými odmítači. Většina se snaží proplout a továrna na zákazy, příkazy a opatření chrlí jeden produkt za druhým. Poučení z minulosti ovšem zní, že vše je předem nekvalitní výrobek, úplný aušus, protože nic nezabralo a stěží zabere. Jen očkování chrání zatím před těžkým průběhem.
Na druhou stranu mohou mít radost všichni, kdo neradi TOP 09. Fakt, že strana získala ministerstvo zdravotnictví – fabriku na neoblíbenost –, jí jistě nepřidá. A čím víc to bude hatlapatla, dort pejska a kočičky, tím víc se blíží propad preferencí, protože covid se bude šířit dál, dokud se nestane neškodně endemickým. Je k uzoufání už o tom psát, mluvit, řešit to a jistě ani pana ministra Válka to nebaví, tak že bychom zkusili, co tady ještě nebylo? Naučit se s koronavirem žít, nebo vyhlásit pravidla, která aspoň dva měsíce vydrží?