Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Zarputilý a schopný bojovník za neměnný řád

Lidé, kteří znali zesnulého Jaroslava Kuberu, vyzdvihují hlavně jeho humor a schopnost komunikace. Když opouští tento svět kdokoliv, je to smutná událost a připomínají se především dobré osobní vlastnosti. Jaroslav Kubera byl ale také významný politik, na konci své cesty dokonce druhý nejvyšší ústavní činitel. Jaká by mohla být politická vzpomínka?

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Zarputilý a schopný bojovník za neměnný řád

Osobně jsem s ním měl jednu hlavní zkušenost skoro na den přesně před dvanácti lety, která opravila mediální obraz, který sám rád šířil a živil, a určila měřítka pro hodnocení jeho následných činů a výroků. Bylo to interview pro Českou televizi, které samo o sobě nebylo nijak významné, protože jsme mluvili skoro výjimečně o události, která byla tehdy mimořádně aktuální. Sešli jsme se totiž před volbou prezidenta republiky v roce 2008 zde.

Naproti mně neseděl rozpustilý šprýmař, ale soustředěný, vážný a v lecčem zarputilý politik, který ani na chvíli neztratil kontrolu nad tím, co říká a proč to říká. Žánr takového rozhovoru je užitečný. Každý politik za půl hodiny otázek a odpovědí ukáže, co v něm je, i kdyby to v plánu neměl. Když jsem se tehdy po půlnocí vracel donů, měl jsem Jaroslava Kuberu zafixovaného jako vážného bojovníka za hodnoty, které měl za neměnné a hodné zuřivé obrany.

Pocit, že to byly hodnoty, které jsme si zvykli označovat za konzervativní, vyzařoval neochvějně. Jaroslav Kubera ale nebyl jedním z dlouhé řady obhájců zkamenělých pořádků. Takových bylo hodně už před dvanácti lety a teď se množí téměř geometrickou řadou, protože je dnes konzervatismus mezinárodní módou. Na rozdíl od řečníků byl Kubera schopným tvořitelem.

Svůj svět úspěšně zhmotňoval především v roli primátora Teplic. Možná nebude nadsázkou říct, že na tomto postu byl šťastný, protože z jeho hlavy a z jeho rukou vycházel reálný život města, v jehož čele ho obyvatelé drželi neuvěřitelně dlouho zjevně proto, že s ním byli spokojeni.

Stejná vlna popularity ho vynesla do Senátu. Po letech v horní komoře parlamentu se nakonec stal jejím předsedou. I tady byl zarputilý, ale už to začalo skřípat. Tlačení na pilu starých pořádků přicházelo do rozporu s viděním světa značné části občanů České republiky, za kterou se snažil v nové funkci hovořit. Svým způsobem politicky odešel včas.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Když jsme se po smrti Jaroslava Kubery bavili s přáteli, zazněla slova, která mi přijdou výstižná: „Byl to opravdu člověk… Jistě s námi zůstávají mnohem horší, než byl on. V zásadních otázkách byl na správné straně.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků