Článek
Dnes za vládu promluvila vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová. Oznámila gesto dobré vůle: „Dohodli jsme se, že částkou 15 tisíc korun měsíčně podpoříme OSVČ, kterým jsme zavřeli provozovny nebo jim znemožnili podnikání v souvislosti s opatřením, které vláda zavedla. Chceme po té sérii opatření vytvořit další podporu pro lidi, kteří se ocitli mnohdy ze dne na den bez příjmu.” (zde)
Schillerová zmínila také další úlevy pro živnostníky. Více ale podle ní vláda neudělá, protože by to, jak uvedla, státní finance neunesly. Stejně tak odmítla právní úvahy o tom, že právě kvůli tomuto nehrazení újmy pro podnikatele, které vládní opatření dostala mnohdy na kolena, změnil kabinet legislativní rámec současného stavu a místo krizového zákona uplatňuje zákon o ochraně veřejného zdraví.
Jaký je rozdíl? Nyní nelze žádat o náhradu škod způsobených vládními restrikcemi. Schillerová ale tvrdí, že to nešlo ani podle krizového zákona. Místo toho vláda dá podnikatelům 15 000 Kč měsíčně a řadu dalších úlev, které by měly zmírnit jejich finanční tíseň. Nejsou ale všechny vlády kolem tak úsporné (zde).
Umím si představit, že mimo sféru OSVČ tato problematika dokáže vzrušit málokoho. Zaměstnanci jsou chráněni lépe, důchodci mají své penze garantované státem. Přesto by stálo za to, aby i tyto skupiny obyvatel sledovaly vývoj vztahu mezi vládou a živnostníky.
Jaký je podíl prosperujících malých a středních podnikatelů na prosperitě celé společnosti, to by uměli vypočítat a říct ekonomové. Ale jejich čísla a procenta, při vší úctě k jejich hodnotě, nejsou příliš výmluvná pro lidi, kteří běžně s podobnými údaji nepracují. Zkusím to jinak, pohledem neekonoma, který si pamatuje i jiné doby než časy živnostenské.
Krach malých a středních provozoven by neznamenal pouze konec jejich příspěvků do státního rozpočtu a nucený odchod živnostníků do řad nezaměstnaných, o které se musí postarat stát. Ve velké a zjednodušené zkratce: i zaměstnanci a důchodci by byli odkázáni na neosobní a méně kvalitní přístup dejme tomu ve státním či holdingovém holičství a kadeřnictví, ale i jinde. Starší ročníky si to pamatují.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
A to jsem nezmínil, že rozezlení živnostníci mohou využít právních nejasností v postupu kabinetu a vládu hromadně žalovat (zde). To by bylo teprve tóčo. Babišův tým, zdá se, vyrobil časovanou bombu pro všechny.