Článek
Hohlmeierová v únoru jako předsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu vedla kontrolní misi, která v Česku prověřovala možný střet zájmů premiéra Andreje Babiše. Kdo je evropský šampion agresivity, kterého jsem označil jako XY, už není třeba dodávat. Je to Ing. Babiš.
Že by to byla zase jedna z kampaní, které běží po celém světě za jediným účelem, dostat Babiše z politiky, jak sám neúnavně tvrdí? Sotva. Musí se nechat, že premiér je otevřený člověk. Když má být arogantní, neomezuje se na jednání se zahraničními hosty. V Česku si otevírá dutinu ústní stejně energicky.
Začínal bezdůvodnými obviněními politických protivníků. Za ty roky jsme jich slyšeli hodně: na Miroslava Kalouska, na Bohuslava Sobotku, na Mikuláše Peksu, na Tomáše Zdechovského, Olgu Richterovou, Stanislava Blahu a další. To ale nestačilo. Přešel na spílání lidem bez politické příslušnosti. Poslední Čau lidi obsahuje vysvětlení, že po rozvolnění je zle, ale můžou za to lidi, pak nějaký Izák a také pražský primátor Zdeněk Hřib, protože má na účtech příliš mnoho peněz. Ale hlavně ti lidi.
Babiš se zlobí a už si nehraje na hodného strejdu. Vláda včera hrozila prstem ministra Jana Blatného nehodným občanům, kteří nechtějí dodržovat opatření, přislíbila zpřísnění postihů a zas přiskřípla restaurace. Babiš v roce 2013 prohlásil: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd.“
Kdo by se divil živnostníkům včetně provozovatelů restaurací, že tehdejší Babišova slova vnímají jako plán zničení jejich existence a současné kroky Babišovy vlády jako důslednou realizaci tohoto plánu? Už nemá pověst jen jako celoevropsky známý hulvát v čele exekutivy, ale jako ničitel živobytí lidí. A objevují se první protestní akce.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Aby bylo jasno, co si myslím: není možné, a z pozice vlády už vůbec ne, přecházet řádění koronaviru bez jakýchkoli snah o jeho zmírnění. Každá země vypracovala svá opatření. Jenže v současném Česku chybí to základní, a sice důvěra ve vládní představitele. Premiér zde štěká na občany jako pes, ale PES je tak pokorný, že vládu za své nakopnutí nerafne.