Článek
Jako volič se netajím názorem, že současná vláda je směsicí uřvané pavlače, mafiánské krčmy a politického hampejzu. Svůj hlas bych měl dát v příštích volbách někomu jinému. Když jsou u Pirátů takoví sympaťáci, proč bych to nehodil jim?
Ale nehodím. A nebude to kvůli zmíněným zástupcům pirátské posádky.
Kauza Tomáš Tožička je možná obecně zapomenuta, ale mně se to zapomnění nedaří. Stejně jako volební autobus Pirátů navozující dojem, že zločince v zemi nemá označovat soud, ale politická strana. Tedy zrovna Piráti. Tehdy jsem napsal, že mi připomínají mladé bolševiky před VŘSR, a to se přirozeně příznivcům Pirátů nelíbilo.
Jenže je to jako s hláškou z Básníků: A co byste řekli? Měli ho tam!
Jako mladý bolševik před VŘSR se zachoval kandidát Pirátů do Senátu v Brně-městě Jiří Kadeřávek. Proč používám tak příkré hodnocení? Základem morálky bolševiků, dá-li se to tak nazvat, bylo zrušení všech jiných zásad než těch, které budou prospívat jejich věci, tedy straně. Bylo to jedno z mnoha vtělení principu Účel světí prostředky. V brněnském případě je to ještě řvavější, protože výpad míří proti ženě, která se tímto postupem nikdy neřídila a hluboce jím opovrhuje, což dokázala celým svým životem.
Pro ty, kteří se zajímají o příklady amorálnosti (nebo revoluční morálky) bolševiků a čtou rusky, je tady povídání o tom, jak se Lenin a další nezastavili před vysláním svých soudruhů, aby se naoko zamilovali do dvou dědiček značného jmění. Pak ho měli coby manželé dotyčných předat straně.
Historik citovaný v textu píše, že vykonavatelé podobných akcí se „rekrutovali z řad nekulturní, ale plné odhodlání vykonat něco akčního revoluční mládeže, která byla připravena udělat cokoliv“. Jak pozoruji různé členy Pirátů, narazil jsem i na tuto sortu. Včetně těch nejvyšších straníků, kteří navrhli státně vyznamenat normalizačního básníka Karla Sýse. Jeden z nejvyšších Pirátů, poslanec Mikuláš Ferjenčík, zůstal zásadám věrný také v kauze Brno: „Jasné je, že v Senátu chybí lidé, kteří si umí rezervovat doménu. Jeden z mnoha důvodů, proč fandit Jirkovi Kadeřávkovi.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Nemám nic proti pirátské lodi v českých politických vodách. Vždyť se najde spousta lidí, kteří jí budou mávat z břehu nebo se budou chtít nalodit. Jen jsem se pokusil vysvětlit, proč mezi nimi nebudu.