Článek
Nevíme, jak se k tomu staví první vicepremiér, ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček, ale v jedné věci se zasloužil o paprsek rozumu uprostřed tohoto bláznivého léta. Přitom to na začátku vypadalo, že se zařadí do všeobecného trendu, který ve vládě pěstuje především premiér a který nejede na benzín nebo naftu, ale na sebechválu.
Hamáček totiž vyvolal pozdvižení výrokem, že kdyby byli někteří voliči na podzim ve chvíli senátních a krajských voleb zařazeni do karantény, měli by coby občané, kteří mají právo volit své politické zástupce, smůlu. O to právo by podle něj přišli. Ignoroval námitky nejen politiků z opozice a dokonce komunistů, kteří jsou kmotry tohoto kabinetu, ale rovněž ústavních právníků, o nespokojené veřejnosti nemluvě. Ale pak došlo ke změně.
Hamáčkovo ministerstvo po šéfově schůzce se zástupci sněmovní opozice oznámilo návrhy, jak tuto situaci vyřešit. Hamáček netrval na skálopevnosti své předchozí pozice a tím – alespoň podle mého názoru – si nijak neublížil, spíše naopak. Jeho definitivní postoj dobře ladí s faktem, že vláda je tady pro občany, nikoli občané pro vládu.
Já vím, že se leckomu bude tato věc zdát jako prkotina v porovnání s přešlapy, které kabinet udělal nejen v době koronakrize. Jenže kdybychom v záchvatu spravedlivého hněvu pominuli to dobré, co se dá v jeho činnosti najít, nebylo by to správné. Každý si zaslouží svých pět minut chvály, když je k tomu důvod.
Po této procítěné pasáži můžeme pokračovat v obvyklých pracovních pochybnostech. V mém případě jsou spojeny s nedůvěrou v tuto vládu, za kterou si může sama svými nekonečnými piruetami kolem pravdy. Vím, že jde o velmi speciální stav mysli, ale kvůli jiné části své agendy se nemohu zbavit nedávné zkušenosti s rozvolněnými pravidly voleb v Rusku.
Byla to fraška se vším všudy, hlasovalo se v lese na pařezu, na lavičkách u paneláků, v otevřených kufrech dodávek apod. Tyto způsoby byly zdůvodněny nutností ochránit obyvatelstvo v době koronakrize. Podle nezávislých ruských odborníků stát nakonec zfalšoval v Putinův prospěch přibližně 25 milionů hlasů.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Vůbec bych to nezmiňoval, kdyby se v českých vládnoucích strukturách nevyskytovaly, především na Hradě, ale také v premiérových samoděržavných choutkách, podobné byzantské prvky. Nemá někdo známou astrologičku, aby řekla, jestli jsou tyto obavy v přestupném roce oprávněné?