Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Nepotřebují to mrtví, ale živí

Předevčírem jsem byl v Osvětimi. Už počtvrté. Poprvé jsem tam byl sám a pak už šlo většinou o doprovod mladších členů rodiny. Zrovna mladým se mohou tamní hrůzy jevit jako něco prehistorického.

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Nepotřebují to mrtví, ale živí

Zaznamenávám jejich názor, že se nic takového v jejich životech opakovat nebude. Protože lidé už jsou jiní. Tamto bylo čiré zlo. Dnes je lidstvo dál.

Měli jsme dobrou polskou průvodkyni. Netlačila na pilu, zároveň nepůsobila jako robot, který odříkává naučená fakta a číselné údaje. Uměla upozornit na klíčové věci. Například že prvním úkolem nacistů bylo vyhladit polskou inteligenci. Mířili dobře. Bez inteligence, šířeji vzato bez skutečných elit je každý národ rohožkou pro jiné.

Samozřejmě se mi vybavil Miloš Zeman a Václav Klaus st. s jejich nenávistí k vymyšlené „pražské kavárně“ a k inteligenci vůbec. Je namístě připomenout, co se děje v zemi, ke které oba cítí náklonnost. Učiním to včerejšími slovy ruského novináře Alexandra Něvzorova:

„Není třeba být příliš chytrý, aby jeden pochopil, že když dnes státní moc dává pořádnou nakládačku inteligentům a zavírá je do basy, pak ti inteligenti dříve nebo později dojdou. Zvyk dávat pořádnou nakládačku a zavírat do basy ale zůstane a bude přenesen na všechny sociální i nesociální kategorie občanů.“ No jo, novinář. Zeman přece řekl Putinovi, že novináře je třeba likvidovat. I to se mi v Osvětimi vybavilo.

Trik se zvýhodňováním jistého druhu vězňů, kteří na příkaz nacistů týrali politické vězně, Romy, Židy a homosexuály, je užitečný pro ty politiky, kteří verbují voličstvo z řad jedinců se stejným smýšlením. A terče jsou stejné: političtí odpůrci, Romové, Židé a homosexuálové. Lidská povaha se příliš nemění.

Pokrytectví, s nímž nejen Hitler hlásal, že bojuje za mír, ale také nacisté v Osvětimi do poslední chvíle hráli před likvidovanými vězni komedii, že jdou do sprch, a dokonce jim dávali mýdlo a ručník, než je poslali do plynové komory, se přeneslo do dnešní licoměrnosti nepřátel svobody, kteří nejvíce křičí o tom, že zrovna oni jsou utiskováni.

V naší skupince bylo několik Čechů. O přestávce jsem zaslechl starší paní, jak opakuje slova George Santayany uvedená v expozici osvětimského muzea: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“ – „A vy to zopakujete,“ obrátila se náhle ke své mladší příbuzné.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Nad tím lze mávnout rukou. Ale náznaky zapomnění a opakování jsou příliš zřetelné. Mrtví z Osvětimi už nemají nic zapotřebí. Živí by ale mohli vědět, že nešlo o ojedinělý výbuch zla. Zůstalo. Je stále aktivnější.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků