Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Na scéně urputné hovado i krizový velitel

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Bylo jednou jedno hovado. Bylo hrdé na to, že je hovado. „Jsem urputné hovado,“ opakovalo často na sletech hovad. Svou urputností prý zastavilo spolu s jiným hovadem jednou v červnu ve čtyři ráno migranty tak, že se nedostali do Česka. Mělo pod palcem hovadsky moc státních peněz a ty rozdávalo voličům, kterým v čele státu hovada nevadí.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Nedávno, milé odrostlé děti, vymyslelo urputné hovado novou vějičku, na kterou by měli přiletět další voliči.

Není to špatné pro vyvolání nevraživosti mezi státními zaměstnanci a ostatními. Ale, ruku na srdce, naše hovado zaostává za nejlepšími vymoženostmi v této oblasti. V Řecku bývalo státním úředníkům líp. Někteří dostávali bonusy za to, že do práce přišli včas. Příplatky měli například i lesníci za to, že pracují venku, respektive za to, že se venku aspoň ukázali.

V Řecku také bývalo běžné, že mnoho lidí mělo dvě zaměstnání. Jedno z nich bylo právě ve státní správě, kam však lidé nechodili, jen za to pobírali mzdu. Nemohli však být vyhozeni, protože pozice ve službách státu byly na celý život. Mnozí odcházeli do předčasného důchodu v padesáti, i někteří čtyřicátníci pobírali penzi za to, že odešli ze státní správy.

Rozvedené či svobodné dcery státních zaměstnanců mívaly nárok na penzi po svých zemřelých rodičích. To by v tom byl čert, aby to naše urputné hovado před blížícími se volbami nějak nevylepšilo. Možná by trumflo i ruského populistu Vladimira Žirinovského, kterého kdysi voliči pochopili tak, že zajistí každé ženské chlapa a každému chlapovi flašku vodky, a tak v roce 1993 vyhrál volby do dolní komory parlamentu.

Na české politické scéně ale nejsou jenom hovada. Působí tady již delší dobu bez zvláštního humbuku krizový velitel. Před pár dny fakticky ohlásil kandidaturu na prezidenta republiky. V rozhovoru pro HN potvrdil, že rozhodnut už je. Odradit ho mohou jedině vážné zdravotní problémy, které by zasáhly jeho či nejbližší rodinu: „Takové věci by určitě měly velký vliv. Ale žádné další důvody si nedovedu představit.“

Je jasné, že se hovado momentálně nechystá obsadit Hrad a velitel nepomýšlí na to, aby se stal premiérem. Nejde o funkce, ale o střet dvou světů. Hovado zatím dokázalo jen bučet či bzučet, ale velitel má za sebou úspěšné působení v krizových situacích, kdy šlo o život, a nabízí své zkušenosti i mimo válečná pole.

Chce to alespoň zředit urputné hovadství v české politice.

Reklama

Výběr článků

Načítám