Článek
Proč si myslím, že toto váhání (v čase od 1:17:30) Minářův projev obsahovat musel? Protože je to inteligentní člověk. Nemohlo mu uniknout, že všechny demonstrace, i ty s obrovskou účastí, ve velkém politickém obraze nic nezměnily. Preference ANO a Andreje Babiše neklesají, útok komunistů, nacionalistů a populistů na základy liberální demokracie pokračuje, silná alternativa vůči nim neexistuje. Nezbývá než opět zopakovat dvě podmínky, za kterých by mohly akce, jaké dělá Milion chvilek, v něčem uspět.
Buď by demonstranti ve fázi nejmasovější účasti předali štafetu silné politické reprezentaci, ta by se opřela o tento významný proud a pokusila se o vítězství ve volbách. Anebo by byla shromáždění občanů tak početná a nepřetržitá, že by si vláda nedovolila tento pohyb ve společnosti ignorovat. V případě České republiky nedošlo ani k jednomu z těchto scénářů.
Ač je to Milion chvilek, podporu milionů obyvatel České republiky nemá. Ani mít nemůže. Proč? Protože hlavním procesem, který se momentálně odehrává ve společnosti, se stal hodnotový střet. Jako první z politiků promluvil před pár dny o jeho přítomnosti a naléhavosti předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). V okamžiku zásadní srážky protichůdných hodnot nemá sebemenší smysl volat po jednotě nebo hledání společného cíle s oponenty, natož po jejich přesvědčování, že nemají správný postoj.
Společnost se rozděluje na dvě nestejné části. Milion chvilek a jeho příznivci experimentální cestou poznali, že jsou v menšině. Přesto Minář stále volá po státu pro všechny, i pro voliče ANO. To je poctivý občanský idealismus, ale politický nonsens.
Politické strany nejsou pro všechny. Každá zákonitě hájí zájmy svých vlastních voličů, kteří pocházejí z určitých sociálních, vzdělanostních a také hodnotových skupin. Politika je válka vedená mírovými prostředky právě proto, aby nedocházelo k fyzickému násilí mezi stoupenci navzájem nepřátelských postojů. Kde se nachází dělicí čára? Obecně řečeno ve vztahu ke svobodě a toleranci. Neběží přitom přísně mezi lidmi, kteří se hlásí k demokratickým stranám, a těmi ostatními. Jeden důkaz je tady.
Zavraždili je nacisté a zbabělci, pane kolego. Národnostní otázku do toho netahejte. V našem národě je percentuélně stejné množství sadistických vrahů jako v národě německém či v jiných národech. Řešení spočívá v úctě k demokracii, nikoliv v nenávisti k jiným národům.
— Miroslav Kalousek (@kalousekm) June 10, 2020
Milion chvilek udělal obrovskou práci pro formování občanské společnosti. Teď, teoreticky vzato, můžou vyhnat váhání z Minářova hlasu jen tisíce jednotlivých srážek mezi stoupenci opačných hodnot. Jenže k tomu by bylo třeba zlomit přežívající stereotyp jednotného národa. Uživatel Karel Paták to vyjádřil precizně.
Je snadný říct, že gestapo byli 🐷, když byli cizí. Ale říct o našich příbuzných, sousedech a známých, že byli taky 🐷, už vyžaduje odvahu.
— Karel Paták (@KarelPatak1) June 6, 2020
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.