Článek
Nejvíce toho schytal Miloš Vystrčil z ODS za podporu ve druhém kole senátních voleb, kterou veřejně poskytl Ivo Valentovi. Proč jde o problematický krok, vysvětlil člen Vystrčilovy ODS, starosta Prahy-Řeporyjí Pavel Novotný, který naopak veřejně poskytl podporu Valentovu soupeři z KDU-ČSL.
Řada voličů ale Vystrčilovi vmetla do tváře, že postupuje v příkrém rozporu s vlastními zásadami, které ho přivedly v čele senátní delegace na Tchaj-wan a udělaly z něj jednu z nejvýznamnějších postav současné české politiky.
Totéž se stalo místopředsedovi STAN Petru Gazdíkovi, který vyvolal hněv voličů kvůli svému postoji k Pirátům. Gazdíkova závěrečná pozice je následující: u nás na Zlínsku jsou sice Piráti podrazáci, ale v zájmu vítězství nad Babišem jsem ochoten být pro koalici STAN a Pirátské strany ve sněmovních volbách.
Zároveň pozoruji signály od voličů, kteří nemají co dělat s Valentou ani s Gazdíkem, ale vyjadřují hněv a rozčarování, protože strana, pro kterou hlasovali, neuzavírá v kraji takovou koalici, jakou by oni chtěli vidět.
Z nadhledu to vypadá, jako kdyby skvadra andělů vyčítala svým voleným zástupcům, že se chovají jako obyčejní smrtelníci. Přitom jsou politici jen prodlouženou rukou svých voličů a jiné vlastnosti, než mají voliči, tedy lidské bytosti, mít z definice nemohou. Nemá smysl očekávat od politiků, že budou jiní, lepší. Nebudou. Politik je vždy závislý na tom nejméně chytrém občanovi/če, který/á ho volí.
Smysl podle mě má volba menšího zla založená na úvaze, vládnutí jakých politických sil přinese vám, konkrétním voličům, co nejvíce bodů, které si přejete, a co nejméně záporných jevů, jak je vnímáte vy. Proto je Babišovo heslo Bude líp obyčejná lež. Líp může být jen někomu. Nikdy všem. A líp nebude. Může být jen jinak. A pak znovu jinak.
Vystrčil není svatý na mostě. Gazdík je pouze standardní člen politické kohorty. Piráti se tváří (nejspíše tomu sami věří) jako nová krev. Ve skutečnosti v sobě mají všechny rysy, pozitivní i negativní, kterými se vyznačují jejich voliči.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ale doba je taková, že „jinak než za Babišovy vlády“ by mohlo znamenat přinejmenším nižší koncentraci nemehel.