Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Idiot neznamená jenom nadávku

Když se řekne idiot, vnímá to většina jako nadávku. Přitom tomu tak vždy nebylo. „Staří Řekové… se zabývali politikou víc než kdo jiný; věnovat se veřejným záležitostem bylo oblíbeným koníčkem… Řek, který byl tak podivínský, že se zabýval raději svým soukromím než veřejnými záležitostmi, byl idiotes – soukromník… Co tím chtěli Řekové říci, je zřejmé: idiotes a idiot je totéž.“

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Idiot neznamená jenom nadávku

Blíží se třicetileté výročí listopadu 1989. Pro neidioty (v původním slova smyslu) to bude oslava nabytí svobody, ale jak se na to dívají idioti (bráno dle původu slova)? A jak to vnímali tehdy, před třiceti lety?

Upřímně, být idiotem v minulém režimu bylo nejen snadné, ale i záslužné. Snadné proto, že člověka nic nevedlo ke studiu a pochopení společnosti. Ba naopak, povšechné utajování skutečného dění a záměrné překrucování dějin a současnosti bránilo jinému než idiotskému postoji, seč mohlo, a jiné postoje byly trestány. Záslužné to bylo proto, že jen idiot, nebo ten, který idiotství úspěšně předstíral, měl šanci na slušné společenské uplatnění. Hrstka disidentů, kteří se snažili žít jiný život, byla mimo trend.

Ti se ale včerejším idiotům hodili, když svitla naděje, že u nás to bude za pět šest let jako na Západě a že kvůli tomu bude nutné odhodit zpuchřelé komunisty a přihlásit se ke kapitalistům. Pokračování známe: pečení holubi Made in West do idiotských pus nepřilétli. To ale nic nezměnilo na jejich životním postoji: že se budou zabývat hlavně svým soukromím. Okolní svět, společnost a politika vyvstávaly před jejich zrakem v mlze vymyšlených mýtů a později v podobě fake news a dezinformací internetových VUMLů.

Třicet let po změně režimu zůstali tehdejší idioti na značkách a přibyli další. Prožívají celosvětový boom. Mají amerického a ruského prezidenta, také českého prezidenta a premiéra. Zvedli hlavu a vyhrožují neidiotům, že s nimi zatočí, až nastane jejich plné, ničím nerušené vládnutí. Příklady vidíme v reakcích na každou důležitou událost.

Před třiceti lety stáli proti idiotům lidé, kteří chtěli svobodu a spojovali ji se změnou zřízení. Dnes stojí proti idiotům mladá generace, která odmítá žít v zasviněném světě, který jí idioti po sobě hodlají nechat. Před třiceti lety započatý boj neskončil vítězstvím zde. Bude mít šanci nové neidiotské pokolení?

Mám rád písničku Bulata Okudžavy, která končí slovy:

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

„Pitomcem být je výhodné, je to však otrava,
chytrým být je fajn, ten ale facky dostává…
Příroda nekouká vlevo ani vpravo.
Průměr si v závětří čekání dopřává.“ zde

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků