Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Hlasovat hlavou, srdce nechat pro nejbližší

Alexandr Mitrofanov, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Je únor a já ho mám spojený se zlomovým sjezdem ČSSD v roce 1993. Už je to let, přesto se vzpomínky zdají být podivně aktuální. A v něčem užitečné před hlavní politickou událostí, která se odehraje krátce přes třicátým výročím zmíněného sjezdu. Bude to přímá volba prezidenta.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Sjezd ČSSD v únoru 1993 vyhrál Miloš Zeman a zahájil svou úspěšnou cestu v horních patrech české politiky. Proč tehdy zvítězil a nad kým? Porazil umírněného kandidáta Pavla Nováka ve druhém kole volby předsedy. Propadla koncepce ještě umírněnější existence ČSSD jako opoziční strany ochotné domlouvat s tehdejším mocným Václavem Klausem kompromisy výměnou za trafiky pro hlavouny soc. dem., kterou ztělesňoval předchozí šéf Jiří Horák, z jehož stáje kandidoval na předsedu Jiří Paroubek.

Zeman strhl spolustraníky (a později i voliče) otevřeným a mimořádně energickým útokem na Klausovu tehdejší povýšenost a všeználkovství. Později sice uzavřeli pakt Zeman – Klaus a nakonec splynuli v podivné siamské stvoření, ale tehdy to Zemanovi voliči nevěděli a dokonce mu věřili. Vysvobodila se síla, která se skládala z pevného jádra Zemanových příznivců, kteří mu zůstali věrni dodnes, ale také lidí, kteří dnes jméno Zeman nemohou slyšet, protože se o ně pokouší zahořklý smích.

Jen kvůli této synergii dokázal Zeman v čele soc. dem. vyhrát sněmovní volby v roce 1998. Později si vystačil už jen s věrnými, protože mu nikdo další ve druhé prezidentské volbě už nevěřil ani, že se Zeman jmenuje. Ale v prvním prezidentském klání dokázal využít také naivity jiných voličů, kteří za deset let zapomněli, anebo ani nevěděli, s kým mají tu čest.

Dnes je situace před prezidentskou volbou 2023 zásadně odlišná. Upřímná a naivní důvěra v jakéhokoli politika zůstala pouze voličům, kteří sní o tom, že život bude jiný, lepší. Jak toho dosáhnout už neví, ale doufají, že to ví jejich vyvolený/á. Realistická část voličstva si naopak uvědomuje, že v této volbě nepůjde o příspěvek ke společným lepším zítřkům, ale o jeden z bojů pokračující studené občanské války. Algoritmus zní: musí vyhrát buď jejich, nebo náš kandidát.

Jenže vyhraje ten, kdo získá víc hlasů. Již jsem vysvětlil svůj názor, že takový kandidát bude muset podvádět. Nakonec se možná muset budou oba finalisté nepravdivě tvářit, že jim jde o blaho všech. Na voliči pak bude, aby s vědomím tohoto podvodu hodil hlas tomu, kdo je ve zmíněné válce na jeho straně. Volilo by se pak jedině hlavou. Srdce si má člověk nechat pro své nejbližší.

Reklama

Výběr článků

Načítám