Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Co teď a co potom

Co je teď nošení dříví do lesa? Další kritika Babišovy vlády. Přitom není nic, co by si zasloužilo kritiku více. Dnes už každý s výjimkou těch občanů, kteří prostě musí věřit ve vládnoucí státní moc, dokáže sestavit seznam zásadních chyb Babišova kabinetu.

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Co teď a co potom

Nejčerstvější ukázky jsou ze včerejška. Nejdříve předvede vláda tiskovou konferenci podle Cimrmanova odkazu. Ten měl hru Hamlet bez Hamleta, tady jsme viděli premiéra bez premiéra. Andrej Babiš v okamžiku, kdy je třeba říct nepříjemnou zprávu, zas někam zmizel. Místo něj ministr zdravotnictví Roman Rios Prymula oznámil mimo jiné, že tvrdý lockdown nebude a že pokud jde o znovuobnovení provozu základních škol, není jasné, zda to bude dle plánu v pondělí.

Neuplynula hodina a první vicepremiér Jan Hamáček mezi řečí na svém Twitteru oznámil, že školy nebudou otevřeny ještě dost dlouho. A že tvrdý lockdown na vládě neprošel, protože pro to nebyla většina. Povídá se, že někdo řekl o předsedovi vlády, že je to debil, který tady udělal bordel. Musím se Babiše zastat. I když se schová, dělají to jeho vládní podřízení úplně stejně.

Ale tato kritika je sice namístě, leč do budoucna neproduktivní. Doba nemehel a šílenců jednou skončí. Neznamená to, že přijde ráj na zemi, ale lepší vládní garnituru si lze představit, protože to nebude až tak krkolomný výkon být lepší než Babiš a jeho parta. Avšak vyměnit vládu nebude stačit. Vůbec nebude.

Noví zaměstnanci voličů ve státních strukturách se totiž utkají s jiným problémem. Zjistí se, že lidé se rozcházejí v názoru, jakou společnost v době postcovidové budou chtít. Je velmi pravděpodobné, že převládne touha vrátit všechno tam, kde to bylo před pandemií. Vražedný virus psychologicky zastíní fakt, že i ta ve zpětných vzpomínkách dobře šlapající společnost byla sama o sobě před krizí.

Jeden z promyšlených pohledů do budoucna nabízí expremiér a bývalý eurokomisař Vladimír Špidla. Vím, že není málo lidí, kterým připadají jako neodborné strašení Špidlou nastíněné problémy, které podle něj vyplývají především z technologických postupů beroucích práci značné části lidí. To je přirozené. Jenže stejně propracované odlišné vize zatím neznějí.

Česká společnost před koronou byla hodně provinční ve vnímání sebe a dění ve světě. Některé intelektuální výjimky to neovlivnily. V postcovidové době ostrých loktů by tento přístup poslal Česko do třetí ligy. Přitom má potenciálně na více.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Nejsem sinolog, proto nevím, jestli je to skutečně čínské přísloví, ale moudré to je: „Když fouká vítr změn, někteří staví úkryty a jiní větrné mlýny.“

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků