Článek
Pak se to vědecké pojetí nějak zašmodrchalo. Jako pozorovatelé našeho dění můžeme přispět řadou postřehů a akademici to potom vyhodnotí. Abychom se nezabývali nějakými čičmundy, upřeme náš zrak rovnou na činitele z vůle lidu obsadivší nejvyšší ústavní příčky.
Tak třeba takový Andrej Babiš. Je to pokračovatel slavných českých tradic, jehož vzorem je král z Pyšné princezny. Nová doba však chce modernizaci neměnné zásady Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil. Hned zkraje roku 2020 Babiš předvedl, jak se to dělá nově. Ne jako ti tradiční politici.
Nejdříve novinářům při návštěvě Veselí nad Moravou řekl, že by si uměl představit sloučení ministerstev průmyslu a obchodu, dopravy a pro místní rozvoj. Logiku by podle něj mělo i spojení ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva zdravotnictví. To bylo v úterý. Teď mě sledujte.
Ve čtvrtek v Izraeli uvedl, že odvolaný ministr dopravy Vladimír Kremlík bude v resortu dál působit jako politický náměstek. Ale v pátek, v pátek vše bylo jinak, stařičký králi. Kremlík náměstkem nebude a ministerstva se slučovat nebudou zde.
Máme i dalšího granda, Radka Vondráčka. Je to člověk bezesporu dobromyslný, jen občas je zmítán nejistotou ohledně své identity. (Tohle byl výraz pro akademiky, teďkonc normálně.) Jak bych to řekl. Jo, takhle: Neví, co roupama. Někdy se mu zdá, že je Elvis, ale pak se musí vrátit do reality, ve které je Vondráčkem. Jindy zas začne pochybovat o existenci prostředníčku na své pravé ruce, a tak ho pro sichr ukazuje světu zde.
A na dezert jsme si nechali nejchutnější kus, Miloše Zemana. My víme, že lepší objekt pro pozorování lze v české politice už léta najít jen stěží. To my víme, páni profesoři. Jenom jste možná přehlédli poslední výstup a ten my zas rádi připomeneme.
Představte si, že nějaká ženská prezidenta žalovala za to, že lhal o jejím dědečkovi. Heleďte, jiná by to považovala za čest, že o jejím příbuzném Jasné Sluníčko utrousilo slovo. Vždyť co je to nějaký Peroutka vedle Zemana? Tak ať ta ženská cáluje! Aspoň bude na nové pyžámko zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ctihodní akademici i vy, spoluobčané! Role v dějinách chaota, burana a naboba, které lid svobodně zvolil, je taková, jaké jsou ty dějiny i samotný volící lid.