Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Zpráva o sjezdu disidentů – Alexander Tomský

Dostal jsem pozvánku na seminář „Volby 2021 – Budou o něčem?“. A tak jsem se pln zvědavosti vydal na cestu. V Grégrově sále pražského Obecního domu byla hlava na hlavě, někteří i stáli, ale vejde se tam tak nanejvýš 150 osob. Tak jako kdysi i v dnešní době normalizačních poměrů nebude v republice disidentů víc než pár tisíc. Z pódia promluvilo pět řečníků a mluvili výstižně.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Zpráva o sjezdu disidentů – Alexander Tomský

Shrnuji: Není koho volit, politika se nekoná, vládne názorová konformita, vůči strašlivým hrozbám blízké budoucnosti se politici vymezují mlčením nebo melou prázdné fráze. V předvolebním klání se sice zuřivě a osobně napadají, ale za naprosto zástupné prkotiny. Na stagnaci režimu a úpadku státu se po volbách nic nezmění, i kdyby došlo k nějaké výměně aktérů, byla by naprosto bezvýznamná. „Záblesky racionálního postoje“ se objevují pouze v nepatrných protestních stranách u SPD, Svobodných a v Trikolóře.

Politická opozice se důsledně vyhýbá všem zásadním problémům současnosti (a je jich nemálo – bydlení pro mladé rodiny, demografický propad, vybujelá byrokracie, důchodová reforma, infrastruktura a dálnice), jako by věděla, že se s ničím pohnout nedá.

Pod vlivem vítězného marketingu premiéra také usiluje o bezobsažnou politiku. Babiš, jak známo, žádný ideový postoj nemá, přišel do politiky, aby uhájil, legitimoval a zvýšil svůj majetek. Ti ostatní možná názor mají, ale raději mlčí, strany se neodvažují vymezit, protože je to nebezpečné, zejména se na nás valí těžko vysvětlitelná temná témata. Ta ovšem voliče neosloví. Ten, jak se zdá, je se situací zatím spokojen, a pokud něco tuší, tak si říká, že to možná nebude tak horké. A hlavně jsme vůči progresivistické ideologii a Evropské unii, zejména katastrofálnímu zelenému údělu, téměř bezmocní. Teprve v hodině dvanácté, až každý na vlastní kůži pocítí, že je zle, a nastoupí revoluční nálady, bude možné něco dělat.

Co nás čeká? Především inflace. Těch EU plánovaných sedm set padesát miliard, navíc jednou tolik spolufinancovaných po covidu notně zadluženými vládami, roztočí v Evropě inflační spirálu. Ta totiž vzniká, když se umělé peníze, dotace, vynakládají na účely, jež nepřinášejí hospodářský růst. Můžeme se radovat, že špinavé uhloelektrárny nahradíme čistším plynem, ale žádnou přidanou hodnotu taková přestavba nepřinese. Někteří na drastických regulacích zbohatnou, přestože k reálné ekonomice ničím nepřispějí. A pokud národní (centrální) banka dupne na brzdu, hospodářství se propadne a nezaměstnanost vyskočí. V poslední době se opět objevuje víra v perpetuum mobile, že „tisknout“ peníze neškodí a lze je použít pro obecné blaho (Václav Hořejší v LN).

Můžeme si dělat legraci z našich sousedů, kde udělalo kariéru sloveso vystoupit. Vystoupili z atomu, teď vystoupí z uhlíku i z masného průmyslu a chystají se vystoupit i z auta, osobní mobilita je pro planetu nepřijatelná. Po říjnových volbách tam s nejvyšší pravděpodobností vznikne levo-rudo-zelená trojkoaliční vláda a národ stádní mentality bude provádět ekoagendu až do hořkého konce, do těch elektrokol a elektrokoloběžek. A protože Němci vládnou i v Bruselu, přivedou Evropu k rozvratu. Je to snad poprvé v dějinách, co politici (v míru) slibují lidem bídu, pot a slzy. A nakonec možná přivodí válku.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků