Hlavní obsah
Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky

KOMENTÁŘ: Ženevský summit vyslal dobré signály a ukázal priority USA - Alex Švamberk

Od schůzky prezidentů USA a Ruska Joea Bidena a Vladimira Putina se nic neočekávalo, výsledky proto působí optimisticky, protože přínosů je více než jen signál, že jsou spolu oba schopni mluvit. Žádné velké překvapení však setkání nepřineslo, protože už předem dávaly obě strany najevo, že nechtějí nové závody v jaderném zbrojení. Jednání však hodně vypovídají o prioritách americké politiky.

Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky
KOMENTÁŘ: Ženevský summit vyslal dobré signály a ukázal priority USA - Alex Švamberk

Schůzka byla předem odepisovaná jako zbytečná, jako akce, která poslouží jen Putinovi, aby mohl ukázat, jak je důležitý, když s ním krátce po nástupu do funkce jedná americký prezident. Předem však bylo jasné, že obě strany mají zájem se domluvit na nějaké formě pokračování omezení jaderného arzenálu. Letos v únoru měla vypršet platnost smlouvy o jaderném arzenálu START III, Putin loni v říjnu nabídl její prodloužení nejméně bez jakýchkoli podmínek a Biden hned po nástupu uvedl, že chce jednat o jejím prodloužení o pět let.

Závody ve zbrojení jsou extrémně nákladné, Putin dobře ví, že ke kolapsu SSSR přispěla snaha udržet krok s Reaganovým programem hvězdných válek. Obě země se navíc zotavují z dopadů pandemie koronaviru a nemohou si dovolit vydávat horentní sumy za jaderné zbraně, které stejně slouží hlavně k odstrašování. Jistým překvapením je, že by nakonec měla vzniknout nějaká nová smlouva.

I když to může působit bezvýznamně, je to velký příslib ukazující na zvrat v americké politice, protože za Donalda Trumpa se nechávaly všechny dohody o omezení zbraní padnout, ukončila se platnost smlouvy o zákazu jaderných zbraní středního odletu INF, skončila i smlouva o otevřeném nebi, umožňující vzájemné monitorování. Návrat ke smlouvám a k nastavení mantinelů je vždy dobrý, proto lze uvítat i obnovení diplomatických styků mezi USA a Ruskou federací na úrovni velvyslanců.

Že měl Biden zájem o změnu přístupu, kdy se nepůjde po Rusku ve všem a všude, bylo patrné už z jeho zmínky před summitem, že se smířil s existencí plynovodu NordStream 2. To se sice vykládalo jako ústupek Německu, ale byl to také, a hlavně, vzkaz Rusku, že v tom vidí především obchodní otázku, a ne strategickou. Německo sice bude závislé na dodávkách ruského plynu, ovšem Moskva je nemůže zastavovat, jak chce, protože zase nutně potřebuje peníze za tento plyn.

Velkou změnou je, že obě strany hovořily o kybernetických útocích a vzájemné spolupráci při boji s nimi. Doposud americká strana z kybernetických útoků obviňovala Rusko, Čínu a KLDR, popřípadě Írán, a působilo to, jako by za všemi stály ruské tajné služby, a nešlo často o čistě kriminální nepolitické aktivity. Ukazuje to, že pro USA je po napadení firmy spravující ropovody Colonial Pipeline a jejich vyřazení z provozu kybernetická bezpečnost prioritou.

Jasné bylo, že nedojde ke shodě ohledně Ukrajiny a že Spojené státy budou marně zvedat otázku lidských práv, kterou nemohou pominout. Teprve další měsíce ale ukážou, co smlouva skutečně přinesla, zda se bude Moskva chtít skutečně domluvit.

Z jednání je však patrné ještě jedno - Biden se míní soustředit na čínské hrozby, o kterých se dokonce zmiňuje i závěrečné komuniké ze summitu NATO, byť jde o americko-evropskou vojenskou organizaci, která má působit, jak plyne z názvu, především transatlanticky na severní polokouli. Omezení napětí s Ruskem, které naznačilo, že zájmy v Arktidě má hospodářské, by USA uvolnilo ruce ve snaze čelit čínským hrozbám, které začaly Spojené státy vnímat jako klíčové už za vlády Baracka Obamy, na niž Bidenova navazuje. Lepší vztahy z Ruskem by mohly Spojeným státům pomoci narušit čínsko-ruský blok, který stejně vznikl hlavně kvůli tlaku USA a Západu na oba státy.

Tyto země sice byly součástí světové socialistické soustavy, ale už Stalin se růstu čínské síly obával. Když došlo na konci šedesátých let k roztržce mezi Moskvou a Pekingem, začal Washington po překvapivé cestě Richarda Nixona do Číny používat Čínu k oslabení Sovětského svazu. Nyní je ale hlavním soupeřem USA právě Čína a nelze vyloučit o snahu do jisté míry opakovat tento postup v opačném směru, i když Biden nikdy nebude využívat Rusko přímo proti Číně, oslabení vztahů Pekingu a Moskvy by se mu však hodilo.

I když lepší americko-ruské vztahy nepotěší pobaltské země, Polsko, Gruzii nebo Ukrajinu, každé snížení vzájemného napětí je dobrou zprávou i pro evropské země. To však neznamená, že máme být přestat být vůči Rusku obezřetní, máme s ním vlastní zkušenosti a víme, že využije jakoukoli příležitost, která se mu naskytne. Musíme si však uvědomovat, že USA nemají na starosti jen evropské problémy a jejich řešení musí vzít na svá bedra Evropa, nejsou-li pro USA prioritou.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků