Článek
Schůzka byla předem odepisovaná jako zbytečná, jako akce, která poslouží jen Putinovi, aby mohl ukázat, jak je důležitý, když s ním krátce po nástupu do funkce jedná americký prezident. Předem však bylo jasné, že obě strany mají zájem se domluvit na nějaké formě pokračování omezení jaderného arzenálu. Letos v únoru měla vypršet platnost smlouvy o jaderném arzenálu START III, Putin loni v říjnu nabídl její prodloužení nejméně bez jakýchkoli podmínek a Biden hned po nástupu uvedl, že chce jednat o jejím prodloužení o pět let.
Závody ve zbrojení jsou extrémně nákladné, Putin dobře ví, že ke kolapsu SSSR přispěla snaha udržet krok s Reaganovým programem hvězdných válek. Obě země se navíc zotavují z dopadů pandemie koronaviru a nemohou si dovolit vydávat horentní sumy za jaderné zbraně, které stejně slouží hlavně k odstrašování. Jistým překvapením je, že by nakonec měla vzniknout nějaká nová smlouva.
I když to může působit bezvýznamně, je to velký příslib ukazující na zvrat v americké politice, protože za Donalda Trumpa se nechávaly všechny dohody o omezení zbraní padnout, ukončila se platnost smlouvy o zákazu jaderných zbraní středního odletu INF, skončila i smlouva o otevřeném nebi, umožňující vzájemné monitorování. Návrat ke smlouvám a k nastavení mantinelů je vždy dobrý, proto lze uvítat i obnovení diplomatických styků mezi USA a Ruskou federací na úrovni velvyslanců.
Putin a Biden jednali 3,5 hodiny: Velvyslanci se vrátí na svá místa
Že měl Biden zájem o změnu přístupu, kdy se nepůjde po Rusku ve všem a všude, bylo patrné už z jeho zmínky před summitem, že se smířil s existencí plynovodu NordStream 2. To se sice vykládalo jako ústupek Německu, ale byl to také, a hlavně, vzkaz Rusku, že v tom vidí především obchodní otázku, a ne strategickou. Německo sice bude závislé na dodávkách ruského plynu, ovšem Moskva je nemůže zastavovat, jak chce, protože zase nutně potřebuje peníze za tento plyn.
Velkou změnou je, že obě strany hovořily o kybernetických útocích a vzájemné spolupráci při boji s nimi. Doposud americká strana z kybernetických útoků obviňovala Rusko, Čínu a KLDR, popřípadě Írán, a působilo to, jako by za všemi stály ruské tajné služby, a nešlo často o čistě kriminální nepolitické aktivity. Ukazuje to, že pro USA je po napadení firmy spravující ropovody Colonial Pipeline a jejich vyřazení z provozu kybernetická bezpečnost prioritou.
Jasné bylo, že nedojde ke shodě ohledně Ukrajiny a že Spojené státy budou marně zvedat otázku lidských práv, kterou nemohou pominout. Teprve další měsíce ale ukážou, co smlouva skutečně přinesla, zda se bude Moskva chtít skutečně domluvit.
Z jednání je však patrné ještě jedno - Biden se míní soustředit na čínské hrozby, o kterých se dokonce zmiňuje i závěrečné komuniké ze summitu NATO, byť jde o americko-evropskou vojenskou organizaci, která má působit, jak plyne z názvu, především transatlanticky na severní polokouli. Omezení napětí s Ruskem, které naznačilo, že zájmy v Arktidě má hospodářské, by USA uvolnilo ruce ve snaze čelit čínským hrozbám, které začaly Spojené státy vnímat jako klíčové už za vlády Baracka Obamy, na niž Bidenova navazuje. Lepší vztahy z Ruskem by mohly Spojeným státům pomoci narušit čínsko-ruský blok, který stejně vznikl hlavně kvůli tlaku USA a Západu na oba státy.
Tyto země sice byly součástí světové socialistické soustavy, ale už Stalin se růstu čínské síly obával. Když došlo na konci šedesátých let k roztržce mezi Moskvou a Pekingem, začal Washington po překvapivé cestě Richarda Nixona do Číny používat Čínu k oslabení Sovětského svazu. Nyní je ale hlavním soupeřem USA právě Čína a nelze vyloučit o snahu do jisté míry opakovat tento postup v opačném směru, i když Biden nikdy nebude využívat Rusko přímo proti Číně, oslabení vztahů Pekingu a Moskvy by se mu však hodilo.
I když lepší americko-ruské vztahy nepotěší pobaltské země, Polsko, Gruzii nebo Ukrajinu, každé snížení vzájemného napětí je dobrou zprávou i pro evropské země. To však neznamená, že máme být přestat být vůči Rusku obezřetní, máme s ním vlastní zkušenosti a víme, že využije jakoukoli příležitost, která se mu naskytne. Musíme si však uvědomovat, že USA nemají na starosti jen evropské problémy a jejich řešení musí vzít na svá bedra Evropa, nejsou-li pro USA prioritou.