Článek
Je proto neblahé, že na domácím poli se okamžitě po oznámení nominace Jourové rozpoutala válka. Premiér Andrej Babiš pochopitelně a v zásadě správně poukazuje na fakt, že Česká republika má poprvé za patnáct let členství v Evropské unii šanci ovlivnit řízení unijní exekutivy. Snaží se tím dokázat, že byť na červencovém summitu žádnou z klíčových funkcí nezískal, je to dostatečná náplast na ránu předchozí porážky.
Protihlasy v čele s opozicí tvrdí, že portfolio dohledu na dodržování evropských hodnot a unijního práva je málo významné. Místopředsednickou funkci kritici snižují počtem místopředsedů, který se zvýšil z pěti na osm. Navíc kritizují, že jsme místo digitální nebo obchodní agendy získali výměnou málo významný post.
Pravda ovšem je, že místopředseda je místopředseda, tedy rozhodně víc než běžný eurokomisař. V případě české kandidátky si samozřejmě doplňme ženský rod. Ekonomické portfolio jsme jako země mimo eurozónu mohli dostat těžko. V digitalizaci náš stát zrovna na špici není. Takže buďme rádi za ty dary vezdejší, kterých se nám místopředsednictvím Evropské komise dostalo.
Jak moc bude Věra Jourová úspěšná, závisí na tom, jak svou funkci pojme. Ani sebevýznamnější pozice totiž není záruka úspěchu. Kupříkladu takový Frans Timmermans měl v končící Evropské komisi stejnou agendu. Lezl jiným státům na nervy natolik, že mu zástupci V4 s Itálií znemožnili stát se novým předsedou Evropské komise. Nová šéfka Evropské komise také dala najevo, že místopředsedové budou mít na výkonný orgán Unie větší vliv.
Pro Českou republiku by bylo nejlepší, kdyby se naše politická scéna a veřejný prostor nestaly příkladem závistivého postupu v duchu rčení „když mi chcípla koza, ať sousedovi chcípne taky“. Jourová dostala významnou funkci, oblast jejího zájmu je důležitá a vládní vyjednavači dokázali alespoň částečně napravit červencovou chybu. Ještě předtím, než se tedy domácí scéna pohádá lítostí nad tím, kdo Jourovou jmenoval nebo ne, měla by si uvědomit základní věc.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
V Evropské unii platí, že člen Evropské komise zastupuje unii celou, ne jen svůj stát. Jourová by si měla z domova do Bruselu přinést co nejširší podporu, aby měla šanci uspět. Nejde totiž o české žabomyší války, ale pověst České republiky v celé Unii. Na ní záleží víc než na vnitropolitickém zápolení. Házet klacky pod nohy vlastnímu reprezentantovi je nejlepší cesta k prohře celého týmu.