Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Vakcínové podrazy a podrázky aneb Ani Johnson & Johnson v dubnu nedorazí - Thomas Kulidakis

Jsou země, které si pěkně po kapitalisticku zajistily dostatek vakcín. Jako například Izrael, který je takříkajíc pod rukou přeplatil. Pak jsou země, které vakcíny nemají žádné. Jako třeba Kosovo, které z politických důvodů odmítlo i nabídku srbského daru. A jsou země unijní, které si vakcíny centrálně zamluvily, předplatily a mají jich pohříchu málo.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Vakcínové podrazy a podrázky aneb Ani Johnson & Johnson v dubnu nedorazí - Thomas Kulidakis

První producent šidící dodávky jedné z vakcín slavnostně schválených Evropskou lékovou agenturou je AstraZeneca. Vše se rozhořelo bojem na nože s Velkou Británií nebo Austrálií, které už okusily záměr Bruselu blokovat očkovací látky vyrobené na unijní půdě.

Přidal se také Johnson & Johnson, který slíbené vakcíny nedodá v dubnu ani do České republiky.

Česko má sice celkem objednaných 26 milionů vakcín, tedy dost na proočkování celé populace, ale očkování žádná sláva není. V rámci Evropské unie jsme sice přibližně uprostřed, ale v Evropě očkují nejrychleji země neunijní – Srbsko a Velká Británie (více zde). Na dané statistice je zajímavé, že rozdíly v rámci Unie jsou většinou minimální, protože se distribuuje centrálně.

Není namístě české vládě vyčítat, že původně na podzim objednala vakcín míň. Obhajoba, že nebylo jisté, které vakcíny budou jak úspěšné, je logická a pochopitelná. Je to chování správného hospodáře, že navýší objednávku, až když je jisté, že žádané zboží v žádoucí kvalitě je dostupné. Řešení následně doobjednat, když se ví, které to je, je v pořádku.

Problém je, že ani s doobjednáním není vakcín dostatek, a cíl do léta proočkovat alespoň půlku populace se jeví stále více vzdálený na horizontu možného. S tempem, s jakým vakcíny chodí, se už nemohou uklidňovat ani mladší nerizikové ročníky, které jsou ochotné se očkovat, že se k vakcíně dostanou ve chvíli, kdy bude vakcín tolik, že je bude nutné rozstřílet všem, kteří půjdou kolem.

Jako špatný vtip zní také přesvědčení eurokomisaře pro jednotný trh, že Sputnik V nebude potřeba, protože do 14. července může dosáhnout Evropa kolektivní imunity očkováním.

Je ale možné, že eurokomisař Thierry Breton ví něco, co veřejnost a ostatní nevědí, protože jeho domovská Francie patří mezi země, které by právě ruskou očkovací látku rády vyráběly na základě licence. Podobně jako Německo, Itálie, Maďarsko, Slovensko a další. My jsme ovšem politicky uvědomělá země, takže jsme iniciativu přenechali jiným, protože jako se Sputnik V stal záminkou pro vládní krizi na Slovensku, mohlo by to tak dopadnout i u nás.

Na celé kauze výrobců, kteří se řídili heslem slibem neurazíš, je pozitivní alespoň jedna věc. Nemusíme řešit problém jako Srbsko, které má vakcín dost, ale stále méně lidí se chce nechat očkovat. Ti, kteří chtěli, se už převážně očkovat nechali a teď zbývá přesvědčit váhající a nepřesvědčené.

V našem případě se bohužel zdá, že pokud bude skutečně zaveden vakcinační pas, byť nazvaný certifikát, pohodlné cestování jen s potvrzením očkování nás jen tak nečeká. Naopak, zbývají další dvě možnosti, nijak příjemné. Buď peníze vyhozené za drahé testy ne starší než 72 hodin, nebo hrozba karantény, nebo shánění potvrzení, že jsme měli covid-19 v posledních třech měsících. Není to ale jen o testování. Karanténní uzávěry jsou už opravdu dlouhé, nic moc se nezlepšuje.

Představa radostné a šťastné populace běžící cílovou rovinku uvolňování je zatím z říše fantastiky. Úleva nemocnic a záchrana životů, hospodářství a života k žití vakcínami jeví se jako běh na dlouho trať. A to do podzimu mohou přijít kdovíjaké mutace. Jestli to tak půjde dál, tak se můžeme uklidňovat jen tím, že v České republice už tolik lidí mělo koronavirus, že snad dosáhneme imunity i s menším naočkovaným počtem obyvatel.

Hodně lidem se určitě v životě stalo, že udělali chybu a předplatili zboží, takže pak dodavatel měl menší motivaci dostát svému závazku. Státu by se to ale stávat nemělo. Ani v případě, že ho zastoupila Evropská komise vyjednávající z pozice půlmiliardové Unie, která má takovou váhu, že ani vynutit si dodávky na výrobcích se jí nedaří. Není ale namístě zoufat. Jen je potřeba se smířit s tím, že dostatek vakcín bude třeba až v polovině roku. Pokud dřív, tak jen dobře. Lepší počítat s horším a být příjemně překvapeni než naopak.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků