Článek
Příměr s akváriem se docela dobře hodí na to, co se stalo v mnoha zemích v Evropě i jinde, když se objevily první případy nákazy novým koronavirem. Ano, bylo třeba jednat rychle, aby se virus nešířil. Přišly hygienické zákazy i příkazy, omezení pohybu, zavírání hranic. To vše vyústilo do rychlého, téměř úplného zmrazení ekonomiky.
A nejen to. Zejména v Evropě, s jejím komplexně propojeným společným trhem, který je základem evropské ekonomické prosperity, vedl tento přístup k přetrhání dlouho budovaných dodavatelsko-odběratelských vztahů, k bankrotům řady menších firem, k neschopnosti splácet půjčky. Škody jsou už teď obrovské. Je jisté, že po pandemii koronaviru nastoupí pandemie hospodářská.
Vrátíme-li se k příměru s akváriem, je otázka, co z jeho obsahu už bylo výše zmíněnými překotnými zásahy „uvařeno“ tak, že snahy o oživení budou marné. A s tím souvisí otázka, zda přinejmenším v Evropské unii nebylo záhodno postupovat koordinovaněji, a zda tedy musely některé země opravdu překotně zavírat hranice a soutěžit s ostatními v tom, která zavede přísnější opatření.
O tom všem se už vede debata. Jak budou ekonomické škody narůstat, bude stále častěji znít otázka, zda nebyl na místě vyváženější a v evropském měřítku koordinovanější přístup. Obrovská hospodářská krize, která přijde, totiž může mít nakonec více obětí než samotný koronavirus.
Ukazuje se, že i mnohé demokratické vlády v situacích, jakou bylo šíření koronaviru, se i pod tlakem jisté paniky ve veřejnosti uchylují k nouzovým opatřením, aniž by přemýšlely v dlouhodobější perspektivě. Ukázalo se taky, že zavření hranic a vyhlášení drastických nouzových opatření obecně dělalo nejmenší potíže vládám v těch zemích, které ještě před třiceti lety držely své obyvatele za ostnatým drátem.
Nelze se jim samozřejmě úplně divit, protože byly a jsou pod tlakem chránit v reálném čase každý lidský život. Jenže když se přitom vyrobí z obsahu akvária rybí polévka, může být velkým problémem co dělat, až zjistíme, že k prosperitě potřebujeme živoucí akvárium, nikoliv jeho uvařený, zmrtvělý obsah.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Některé vlády zemí s delší demokratickou tradicí se pokoušely pokušení drastických plošných restrikcí odolat. Jejich země za to zaplatily vyšším počtem nakažených i obětí, ale možná se ukáže, že v dlouhodobém výhledu budou mít menší ekonomické problémy, a tedy též nakonec méně obětí hospodářské krize než země, které se teď pyšní tím, že dostaly plošnými zákazy a omezeními pod kontrolu samotnou nákazu. Jinými slovy, konečný účet není ještě znám.