Článek
Zatímco o pohřbech padlých se většinou dozvídají místní komunity, o hořících zásobnících se dozvěděli všichni. Halasně vytrubované zprávy o operaci probíhající podle plánu a o zcela eliminovaném ukrajinském letectvu dostaly trhlinu, a už proto zazněly hlasy, že se vlastně nikdy neřeklo, že je ukrajinské letectvo zničené.
Hůře se ale daří vysvětlovat, proč nezasáhla protivzdušná obrana. Nic na tom nemění ani poznámky, jak muselo pomoci NATO.
Protiletadlová obrana pracuje dobře, vysvětlil ruský expert po útoku na Bělgorod
Pokud by se potvrdilo, že útok skutečně spáchali ukrajinští letci, bylo by to poprvé od druhé světové války, kdy bylo ze vzduchu napadeno území Ruska. To není dobrá vizitka pro ruské protiletadlovce a dává vzpomenout na ostudu z roku 1987, kdy na Rudém náměstí přistál v malé Cessně 172 Mathias Rust.
Ukrajina se k útoku nepřihlásila, ministr zahraničí Dmytro Kuleba řekl, že ho nemůže ani vyvrátit, ani potvrdit, protože mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov už dal najevo, že nenapomáhá jednáním o příměří, která se beztak nehýbou. Moskva se k ukrajinským návrhům dosud nevyjádřila a nezdá se, že by byla ochotna agresi ukončit, i když se stahuje od Kyjeva. Nejasně se vyjadřoval i šéf ukrajinské branně bezpečnostní rady Oleksij Danilov, podle něhož bylo vše jinak.
Na dopadu by se nic neměnilo, i kdyby za útokem nestáli ukrajinští vrtulníkáři a byla to třeba operace speciálních sil, čemuž však nenasvědčují prostřílená okna v několika továrnách na trase letu. A stejné by to bylo i v případě, že by šlo o omyl ruských pilotů, kteří zakufrovali a pak vypálili rakety na vlastní zásobník ropy, což není zas tak nemožné – pražské Nové Město a Vinohrady byly v roce 1945 bombardovány, protože si posádka vedoucího letounu myslela, že je nad Drážďany. Požár zásobníků ropy je ale tak jako tak důsledkem války zahájené Ruskem. Bez ní by k němu nedošlo.
Pro Moskvu přišel v tu nejméně vhodnou dobu, v den nástupu branců, před nímž už musely úřady ubezpečovat, že rozhodně nebudou vysláni do masomlýnku na Ukrajině. Proti nasazení odvedenců se ohradila Ljudmila Narusovová, ruská senátorka z Tuvy, mimochodem rodiště ministra obrany, i petrohradská ombudsmanka Světlana Agapitovová, protože zprávy o nasazení vojáků základní služby znepokojily rodiny a stěžovalo si na ně i vlivné sdružení matek vojáků.
V tuto citlivou dobu se v Bělgorodu hned vytvořily fronty u pump, což přiznal i gubernátor, který jako první mluvil o ukrajinském útoku. Obyvatelé Ruské federace nemají o kvalitě zásobování žádné iluze, a poté, co viděli prázdné regály po vyhlášení západních sankcí, nečekali ani minutu a hned jeli naplnit nádrže.
Ubezpečování, že nehrozí nedostatek benzínu, je v tom spíše podpořilo, než aby je uklidnilo. Moc dobře vědí, že takováto vyjádření mají jen zabránit panice, ale obvykle nejsou nijak podložená a je to jasný signál rychle se zásobit.
Ukrajinský útok na ruský Bělgorod vyvolává v Moskvě údiv a rozpaky
Požár uskladněných pohonných hmot opět ukázal, proč se ve spojení s válkou mluví o válečném umění, i když za války múzy mlčí, jak zpíval po invazi v roce 1968 Karel Kryl.
Ve válce je tolik neznámých a proměnných, že se nedá vypočítat, a i ty nejlepší plány, u nichž se zdá, že nemají žádnou díru, dokážou fatálně selhat, protože se opomenul započítat nějaký faktor. Ať už jím je počasí, propustnost silnic pro zásobovací konvoje, odhodlání obránců, kteří si nepřejí být „osvobozeni“, nebo účinnost zbraní, které získali.
Případů, kdy uspěla slabší armáda proti silnější, není zas tak málo – v roce 1942 se to v Singapuru podařilo Tomojukimu Jamašitovi a v roce 1415 anglickému králi Jindřichovi V. u Azincourtu, kde porazil mnohem silnější armádu francouzského krále Karla VI.