Hlavní obsah
Matěj Široký Foto: Právo

KOMENTÁŘ: Macronova marná rošáda – Matěj Široký

Francie patří k zemím, které byly zasaženy krizí covid-19 nejvíce. Po zdravotní stránce, když francouzská vláda v březnu uspořádala první kolo voleb do městských zastupitelstev anebo odmítala uzavřít hranice s postiženou Itálií, kde již virus řádil naplno. I po ekonomické stránce, kdy část regionů, kde nebylo mnoho nakažených, bylo uzavřeno a odsouzeno k absolutní nečinnosti většiny obyvatel. Francie teď bude ekonomicky strádat, protože dobře fungující odvětví jsou nejvíce zasažena, například výroba letadel anebo luxusní a módní zboží.

Matěj Široký Foto: Právo
KOMENTÁŘ: Macronova marná rošáda – Matěj Široký

Macron jako reakci na druhé kolo městských voleb odvolal francouzského premiéra Édouarda Philippa. Tím pádem padl i jeho druhý vládní kabinet. Přesto se chvíli spekulovalo, že by Édouard Philippe mohl dostat i potřetí důvěru francouzského prezidenta pro sestavení vládního kabinetu. Nestalo se tak a Macron si vybral muže neznámého široké veřejnosti: Jeana Castexe. Philippe tak vydržel ve funkci premiéra tři roky a jeden měsíc. Jak tuto změnu chápat, když Macron svého bývalého premiéra neustále oficiálně vyzdvihoval?

Pro pochopení celé situace je dobré si připomenout, že v podstatě jediná věc, kterou současný prezident ovládá, je mediální obraz jeho vlastní a jeho vlády. Macron se poučil od svých předchůdců Sarkozyho a Hollanda v tom, že aby vláda fungovala, musí se omezit a kontrolovat styk s médii. Členové vlády si nesmějí přes média vyřizovat účty a šířit klepy. Macronovi se i přes velmi chabé výsledky jeho vlády daří držet vše pod pokličkou. Navenek se všichni jeho ministři včetně
premiéra tváři loajálně. U některých francouzských ministrů šlo často až o fanatickou úctu a vzhlížení k super prezidentovi Jupiterovi.

I přes toto informační embargo na vnitřní francouzské záležitosti se proslýchalo, že tandem Macron–Philippe má trhliny. To by bylo vcelku logické, protože Macron měl dlouhodobou strategií spočívající v tom, že jakmile se něco vládě povedlo, vydal to za vlastní úspěch. Nepopulární rozhodnutí však systematicky nechával na svém premiérovi. Macron zároveň držel ochrannou ruku nad ministry, kteří mu byli nejblíž a jejichž práci nesměl nikdo kritizovat. Je zřejmé, že za takových pracovních podmínek bylo Philippovi zatěžko spolupracovat. Spekulace o tom, že to mezi
Macronem a Philippem skřípe, potvrdila i jeho březnová kandidatura na radnici v Le Havru. Těžko si představit, že by premiér mohl být ve funkci a zároveň se stát starostou většího města. Právě do úřadu starosty se Philippe také vrátí. Ve druhém kole dokázal zvítězit se ziskem 58 procent. Což je více než slušný výsledek s ohledem na celkovou situaci ve Francii.

Zde se dostáváme k jádru věci. Philippe i přes přešlapy svých ministrů patřil k lidem s největší popularitou u Francouzů. Tato oblíbenost se mu stala osudnou. Macron si nemůže dovolit, aby někdo z jeho tábora mohl ohrozit jeho kandidaturu již za dva roky. Pravě bývalí premiérové jsou často skloňováni jako možní prezidentští kandidáti. Výhodou je, že mají zkušenosti s výkonem
vrcholné funkce. Patří také k mediálně známým, což ve francouzských prezidentských volbách je rozhodující. Philippe mohl znamenat přímé Macronovo ohrožení. Macronovo rozhodnutí je tak výrazné gesto pro nadcházející prezidentské volby.

Dodejme, že Philippe nemusí být až tak bez šance. Pokud se Macronovi nepodaří nastartovat svůj program, což se mu nepovedlo doteď a v krizi to bude mít ještě těžší než před třemi lety, může se rozhodnout tak jako Francois Hollande, že mandát obhajovat nebude. Zabrání tak blamáži s malým volebním výsledkem. Philippe by mohl se klání zúčastnit a jistě by nebyl bez šance.

Matěj Široký

Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.

Volba Jeana Castexe jen potvrzuje, že si Macron opět vybral absolutně loajálního člověka, který bude plnit přesně a efektivně jeho příkazy. Castex se dostal do záře reflektorů v poslední době, kdy řídil uvolňování pravidel po karanténě. Do té doby patří spíš k mužům v pozadí. Pracoval přímo pro Sarkozyho a následně pro ministra v Hollandově vládě a nyní pro Macrona. Castex je naprostým
ztělesněním francouzského technokratického systému, který Macron ve své předvolební kampani chtěl potírat. Navíc si podle týdeníku L’Obs jako neviditelný úředník přišel na slušných 200 000 eur ročně díky kumulaci několika funkcí. S novým francouzským premiérem se tedy nedá očekávat žádná změna politického kurzu ve Francii. Tento týden by měl Castex jmenovat nové ministry ve své vládě. Dočkáme se prvního překvapení, anebo se shledáme s Macronovými
oblíbenci?

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků