Článek
Samotný fakt, že si místopředseda ČSSD a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda rozmyslel svou nominaci na uvolněný post ministra kultury, není žádné překvapení. Potvrdilo se, že sociální demokraté mají svou účast ve vládě rádi a jsou kvůli ní ochotní vypadat nedůstojně a slabě. Je také nad slunce jasnější, že v souboji o moc mezi premiérem Babišem a prezidentem Zemanem prozatím vyhrává druhý jmenovaný.
Z hlediska krátkodobých zisků je oddálení konfliktu výhodné pro stávající vládu. Z hlediska dlouhodobého je ale špatné, že se prostřednictvím kompetenční žaloby nevyjasnila úloha prezidenta České republiky při jmenování členů kabinetu. Každý budoucí premiér by určitě svému předchůdci Andreji Babiši poděkoval, kdyby na jeho popud soud rozhodl, zda má prezident právo vykládat si kreativně ústavu. Ještě přesněji, jestli má nebo nemá právo kádrovat a profesně hodnotit jednotlivé kandidáty a jestli slova článku 68 ústavy „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“ znamenají „jmenuje bez zbytečného odkladu“ nebo mohou znamenat „až se mi bude chtít“ nebo „nikdy“.
Celá kauza ještě rozhodně nekončí. Předseda ČSSD Jan Hamáček musí přijít s novou nominací, premiér Babiš ji musí protlačit u prezidenta, ten si zase může klást různé podmínky a zdržovat. V konečném důsledku se tedy můžeme dostat z bláta do louže. V jejích kalných vodách se opět může přiblížit možnost předčasných voleb, které by alespoň rozdaly znovu karty. Případně by ČSSD mohla zase hrozit odchodem z vlády. Následující možná podpora nového kabinetu ze strany KSČM a SPD by byla nejméně čisté řešení.
Stěží by ho premiér Babiš vysvětloval doma v době třicátého výročí 17. listopadu 1989. Stěží by ho vysvětloval také v zahraničí, kde by se mohl jevit jako premiér opírající se o extremisty. Především SPD není známá láskou k Evropské unii. To by byla nemalá komplikace v době jmenování nové Evropské komise a vyjednávání o budoucím unijním rozpočtu. Vše výše zmíněné je ovšem klasická pěna dní, která zdařile odvádí pozornost občanů od důležitějších otázek, než jestli bude ve vládě sedět Petr nebo Pavel.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Zásadní je, jestli se České republice podaří získat kvalitní pozici pro kandidátku na eurokomisařku Věru Jourovou. Zásadní je, že opět, zas a znova zasahuje policie po celé zemi kvůli daňovým únikům. Pro náš život je klíčové, jaké budou úrokové sazby České centrální banky, jaké budou daně, kolik půjde na sociální služby a kdy se dobuduje síť dálnic. Jestli se podaří zabránit stále většímu suchu a kdy bude dostatek bytů. Toho bychom si měli všímat více, než žabomyších válek o pozice ve vládě.