Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Kam nás vede politika dekarbonizace hospodářství – Alexander Tomský

Poněkud hysterické obavy z přínosu lidské činnosti ke globálnímu oteplování už několik desetiletí ovládají západní elitu, ale teprve relativně nedávno nastoupila likvidace uhelných elektráren i zákaz výroby spalovacích motorů plánovaný na léta 2030-35.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Kam nás vede politika dekarbonizace hospodářství – Alexander Tomský

Ani současná energetická krize ideologický konsensus hned tak neporazí, lidé jsou konformní, strany a vlády nerady připouštějí omyl, přesto už nyní hrozba recese znejistila mnoho ekonomů a komentátorů, zejména těch anonymních.

„Vysoká cena plynu a finanční krize si náramně notují” (Bloomberg). „Nemůžeme sice žít s fosilními palivy, ale bez nich taky ne.” (The Economist).

Málokdo by dnes podepsal nedávný výrok známého amerického ekonoma Jeffreyho Sachse: „Díky svižnému pokroku energetických technologií s nulovými emisemi kysličníku uhličitého a udržitelnému zemědělství dokáže svět při nízkém růstu nákladů do poloviny století skoncovat s vypouštěním skleníkových plynů.”

Teď už víme, že jsou celkové mnohdy zastírané náklady na obnovitelnou energii neúnosné, nulový ideál jen pouhým zbožným přáním. Naplno to řekne pouze odvážlivec, západní demokracie už nevyznává svobodu projevu a na souhlasu s vládnoucí ideologií tak jako za komunistů závisí kariéra.

Jak se mohlo stát, že ceny fosilních paliv při tak ohromných (známých) světových zásobách, ropa - 200 let, uhlí a plyn - nejméně 1000 (International Energy Agency) náhle tak rapidně vzrostly a světu hrozí hospodářská krize?

První, co vytane na mysli, je nafouklý objem levných peněz, jež vlády jako o život pumpují do ekonomiky, a postcovidová poptávka. Přetrhané globální řetězce na ni špatně reagují, nemluvě o nedostatku lidí v dopravě i jinde, kteří si během pandemie našli výhodnější zaměstnání. Po zimní sezóně se situace trochu zklidní a paliva o něco zlevní. To podstatné se ale nezmění, už nejméně jedno desetiletí se očerňuje těžba a průmysl fosilních paliv. Mnoho investorů odešlo kvůli špatnému svědomí, jiní chtějí vydělat, co se dá, než nemorální těžbu vlády úplně zakáží. Průmysl, jenž na údržbu a investice utrácel dvě třetiny z každoročního zisku, nehodlá investovat bez zajištěné budoucnosti. Mezinárodní ropný kartel OPEC + Rusko odmítly zvýšit produkci (4. října) a tentokrát vyčkávají i američtí producenti. Roční investice olejářů klesly ze $750 miliard od roku 2014 na odhadem 350 miliard do konce letošního roku (Trafigura) a polovinu velkých projektů podnikatelé opustili.

Útlum investic nevyhnutelně zavede svět závislý na fosilních palivech do recese. Marně se zelení radují, že se tím relativně zvýhodní ceny obnovitelné energie, ty rovněž s uměle vyhnanou poptávkou pro nedostatek vzácných kovů i mědi na stožáry větrníků, prudce rostou stejně jako ceny baterií. Průměrná cena elektřiny do konce září stoupla v Evropě o 40 procent.

Paradoxním důsledkem západními politiky rozpoutané krize je situace v Číně, jež kvůli zdražení paliv otevírá jednu uhelnou elektrárnu za druhou, odhaduje se, že jich v příštím roce postaví dvojnásobek (120). Ta si z globálního oteplení hlavu nedělá a svůj těžký průmysl si zničit nenechá. Je zvláštní, že zastánci nulových emisí čínského diktátora nekritizují.

Ideologie totální dekarbonizace světa je naprosto nereálná, je to sci-fi nemocného rozumu, ani západní vyspělá ekonomika není při dnešní technické úrovni schopna fosilní paliva zcela nahradit, ledaže bychom se - a to je nepochopitelná otázka - vrátili k výstavbě jaderných elektráren, což ideologický nerozum zapovídá.

Čeká nás chudoba, výpadky elektřiny, společenský i politický rozklad a možná i světová hospodářská krize.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků