Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Hraje se i o příštího prezidenta – Jiří Pehe

V souvislosti s odchodem Romana Prymuly z pozice vládního poradce pro boj s epidemií nemoci covid-19 a jeho následným nástupem do pozice poradce prezidenta Miloše Zemana se vyrojily spekulace, že Zeman by rád jmenoval Prymulu premiérem úřednické vlády, kterou by vytvořil v případě pádu vlády Andreje Babiše.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Pád Babišovy vlády a vytvoření nějaké prezidentské se samozřejmě nedá vyloučit, ale otázkou je, zda se za nástupem Prymuly do funkce prezidentova poradce spíše neskrývá snaha „kultivovat“ Prymulu jako kandidáta na příštího prezidenta. Pokud by Prymula skončil v čele úřednické vlády, která by před volbami mohla konstatovat, že se podařilo epidemii zásluhou vakcinace zkrotit, byl by to samozřejmě bonus.

Ale i kdyby se to nestalo, Zeman bude dál o Prymulovi mluvit jako nejlepším českém epidemiologovi, který zachránil národ přinejmenším jednou – na jaře rok 2020. Prymula, který kdysi koketoval i se Stranou práv občanů - zemanovci, se tudíž jeví jako vhodný kandidát současného Hradu na prezidenta po konci jeho mandátu.

Zeman sice také prohlásil, že by si uměl ve funkci prezidenta představit i samotného Babiše, jenže na toho se valí řada problémů, včetně dvou auditů Evropské komise i ukončení vyšetřování kauzy Čapí hnízdo.

Do okruhu lidí, s nimiž by Zeman neměl jako se svými nástupci problém, patří i člen jeho expertního týmu, prezident hospodářské komory Vladimír Dlouhý. A vzhledem k Zemanově schopnosti myslet strategicky nelze zcela podcenit ani jeho snahu prosadit do čela ministerstva zdravotnictví bývalého hejtmana Kraje Vysočina Jiřího Běhounka. I jeho politický kredit by významně vzrostl, kdyby stál v čele ministerstva v době, kdy se postupně podaří dostat epidemii pod kontrolu.

Je možné, že se z okruhu Zemanových spolupracovníků a přátel vynoří jako možný kandidát ještě někdo jiný. Zeman v minulosti zmínil, že by se mu ve funkci líbil odborový předák Josef Středula, jenže ten není tak úplně prezidentovým mužem.

Jisté je, že společným jmenovatelem všech kandidátů, které by Zeman podpořil, je pokračování politiky současného prezidenta, který je nejen symbolem českého postkomunismu po roce 1989, ale i advokátem zahraniční politiky, v níž hrají významnou roli zájmy Ruska a Číny.

Politický tábor, který stojí proti Zemanovi jak v podobě většiny v Senátu tak v podobě současné menšinové opozice ve Sněmovně, prezidentovi jeho případné snahy prosadit do funkce někoho jemu blízkého, zatím dost ulehčuje. Jedné jeho části kupříkladu vadí komunistická minulost generála Petra Pavla. Jiné zase přílišná levicovost Josefa Středuly. Zmínky o případné kandidatuře české eurokomisařky Věry Jourové se zase stávají terčem kritiky proto, že politicky vzešla z hnutí ANO, i když si v poslední době drží Babiše politicky od těla.

Celá současná opozice se také jen těžko sjednotí okolo případné kandidatury Miroslava Kalouska nebo Miloše Vystrčila, kteří jsou příliš spjati s konkrétními politickými subjekty. Pro liberální část opozice zase může být příliš konzervativní Pavel Fischer. A na obzoru není žádný kandidát typu slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Jinými slovy: ač se zdá být na úvahy o příštím prezidentovi ještě brzy, jisté je, že Zeman je o krok na před.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám