Hlavní obsah
Matěj Široký

KOMENTÁŘ: Francouzská důchodová reforma: konec zlatých časů – Matěj Široký

Dnes neexistuje snad jediný ekonom nebo politik, který by si myslel, že západoevropský důchodový systém je dlouhodobě udržitelný. Do kyselého jablka důchodové reformy se nyní pořádně zakousla Francie. Ať to s reformou dopadne jakkoliv, výsledek bude stejný: nadcházející generace nemohou počítat se stejným důchodovým standardem jako generace jejich rodičů a současní francouzští důchodci.

Matěj Široký
KOMENTÁŘ: Francouzská důchodová reforma: konec zlatých časů – Matěj Široký

Sledovat francouzskou důchodovou reformu může být zajímavé i pro české čtenáře, jelikož i český důchodový systém je výhledově neudržitelný.

Francie plánuje opustit průběžné financování důchodů a hodlá přejít na tzv. kapitálový systém. Tedy do fondů, kde si každý člověk bude spořit. Druhým důvodem je styl komunikace francouzské vlády, která se snaží tuto reformu prodat a ukazovat v nejlepším světle, a následná odpověď francouzského lidu na zhoršení ekonomické situace budoucích důchodců.

Připomeňme si, že existují objektivní důvody pro tuto reformu. Demografická křivka populace ještě díky migraci není tak strašná. Ale i přes tento fenomén počet narozených dětí klesá. V roce 2017 1,9 dítěte na ženu, v roce 2018 už 1,87. Navíc je potřeba započítat prodlužování věku dožití, a hlavně pozdní nástup mladistvých na trh práce. Dále je potřeba zmínit problém nezaměstnanosti a nestability na trhu práce.

Ve Francii se tato nestabilita projevuje hlavně neochotou zaměstnávat lidi na dobu neurčitou. Virtuální a sdílená ekonomika přináší další formu zaměstnanosti v podobě většího kumulování částečných pracovních úvazků. Takže systém důchodů vybudovaný na ekonomických modelech z padesátých let jen těžko bude vyhovující v současnosti.

Ale jak jsme si řekli, problém není v tom, že lidé nechápou nutnost důchodové reformy. Problémem je realizace. Francouzská vláda totiž pojala důchodovou reformu jako reformu, která se nese v hesle „více rovnosti“. Tato rovnost se má hlavně uskutečnit ukončením tzv. speciálních režimů. Kromě standardní možnosti výpočtu důchodů v privátním sektoru existuje totiž ještě dalších 42. Macron chce zrušit speciální režimy a zavést stejný rovnostářský systém.

Druhou velkou obecnou nerovností je rozdíl výše důchodu mezi státním a soukromým sektorem. Zaměstnancům ze soukromého sektoru se důchod stanovuje z platu za posledních deset let. Státnímu zaměstnanci se vypočítává výše důchodu z posledních šesti měsíců. Jelikož výše platu ve státní sféře je dána tabulkami, které zohledňují odpracované roky, mzda se vypočítává z nejvyššího platu, jaký státní zaměstnanec dostával.

Na první pohled se může zdát, že reforma jde správným směrem. Jenomže situace je trochu jiná. O jednotné zrušení všech speciálních režimů nepůjde. Francouzský premiér minulý týden ujistil, že policistům výhodný důchod zůstane, stejně jako možnost odejít v 52 letech do důchodu. Naznačil také, že režimy se mají rušit postupně, ale pořadí není jasné. Otázka je, zda francouzští senátoři, kteří mají nejvýhodnější důchod ze všech (za jedno odvedené euro získají šest v důchodu), budou reformu prosazovat. Velmi výhodný režim mají herci v opeře nebo ve slavné Comédie Française, kteří jsou samozřejmě velmi liberální a podporovali francouzského prezidenta Macrona ve volbách. Ale tyto režimy se týkají v důsledku velmi malého počtu zaměstnanců.

Největší výdaje státu jsou ve třech odvětvích: zaměstnanci v energetickém a plynárenském odvětví, francouzských drah a pařížského dopravního podniku. Tito státní zaměstnanci mají v průměru o 24 procent větší důchody než jejich kolegové ze soukromého sektoru. Mají také nižší hranici pro odchod do důchodu (57,7/56,9/55,7 oproti celostátnímu 61 let).

Na tyto tři režimy podle odhadů stát doplácel 5,5 miliardy eur v roce 2017. Je zcela evidentní, že francouzský stát se především zaměří na tato tři odvětví. Nemůže tedy být překvapením, že právě dopravci jsou hlavním tahounem současné stávky.

Ale to není hlavní důvod, proč se zdá, že stávka bude dlouhá. Největší protesty vzbudilo oznámení francouzského premiéra, že součástí reformy bude zvýšení hranice nároku na plný důchod na 64 let v roce 2027. To bylo pro všechny překvapení. Původně se mělo diskutovat o tom, jak přejít z jednoho důchodového systému na druhý, tak aby byla zachována stejná věková hranice. Navíc prezident Macron po celou dobu své kampaně a na začátku svého uvedení do úřadu opakoval, že chce změnit důchodový systém, ale nedotkne se hranice odchodu do důchodu.

Matěj Široký

Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.

Macron tak ztrácí důvěru i u svých voličů z nižší a střední třídy. Nikoho však nepřekvapilo, když francouzský ekonom Piketty označil za vítěze navrhované Macronovy důchodové reformy velmi bohaté lidi. Ti jediní mohou být s důchodovou reformou svého prezidenta spokojení.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků