Článek
Za necelé dva týdny se na území Evropské unie pokusilo dostat přes pozemní hranici více než 43 tisíc lidí, prošly stovky. Tak o tom alespoň mluví oficiální statistiky řecké vlády. Mezi nimi dvě třetiny Afghánců, pětina Pákistánců, Syřanů pět procent. Prošlo údajně několik stovek lidí, kteří byli zatčeni. Když se ale člověk projde blízkými horami, vidí pašerácké stezky, které jsou plné známek neustálého používání.
Sám jsem byl svědkem zatčení skupiny třiceti migrantů a uprchlíků řeckou armádou. Bylo to skoro třicet kilometrů ve vnitrozemí. Momentální situace na hranicích připomíná dobu, kdy vládl všeobecný mír. Stav blízký válečné pohotovosti ale stále připomínají neustálé přesuny armádních vozidel, speciálních jednotek policie a řecká snaha vyztužit stávající plot oddělující zemi od Turecka. Přidat se má dalších přibližně čtyřicet kilometrů.
Na přechodu Kastanies/Pazarkule je znát na jedné straně horečná stavební aktivita řeckých neboli unijních složek. Na straně druhé je vidět turecké ozbrojené složky, které brání obyvatelům provizorního běženeckého tábora v přístupu do území nikoho a dále k hranicím střeženým zákruty žiletkového drátu. Opět, diametrální rozdíl od situace dřívější, kdy se turecká strana aktivně podílela na rozvážení běženců podél více než dvousetkilometrové pozemní hranice Evropské unie strážené Řeckem. Bulharsko, sdílející s Tureckem další část pozemní hranice, se pod tlak nedostalo.
Pod tlakem ale dříve byly z hlediska nelegální migrace nechvalně známé ostrovy v Egejském moři. I ve vodách, které je oblévají, zavládl nyní klid. Opět z rozhodnutí prezidenta Erdogana. Vyzbrojen důkazy o svém zásadním vlivu na to, zda se běženci pokusí vydat do Unie, nebo ne, vypravil se turecký vládce na jednání se špičkami Evropské unie a generálním tajemníkem Severoatlantické aliance. Není těžké uhádnout, co asi tak při bruselských rozhovorech dával turecký prezident najevo. Ve stylu své mocenské politiky přesvědčoval, že to je právě on, kdo může proměnit vítr, který sám zasel, v migrační bouři.
Erdogan by rád „obnovil“ dohodu s EU, ale po svém
Generální tajemník NATO se jako už tradičně vyjádřil smířlivě v duchu vědomí strategického významu Turecka. Stoltenberga možná turecké koketování s Ruskem netrápí. Možná se jen rozhodl ho ignorovat. Vedení Evropské unie ale překvapilo. V duchu vyjádření členských států potvrdilo, že nejdříve musí Turecko přestat porušovat dohodu z roku 2016 a pak se může jednat o jeho požadavcích. Celní unii s evropským spolkem, penězích pro tureckou vládu a bezvízovém styku. Problém je, že pokud se Turecku vyhoví, zanedlouho může být hranice opět zahalená do oblaků kouře, slzného plynu a varovných výstřelů.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
V případné vylepšené migrační dohodě musí být patřičné pojistky proti turecké chamtivosti a sklonu vydírat a napadat sousedy. Střety na hranicích začalo turecké rozhodnutí. Na celé události je nejvíce tragické, že se Ankara neštítila k šanci prosadit své cíle skrze lidské osudy.