Článek
Co ruské manévry znamenají a jak budou pokračovat? Michael Kofmann, dost možná největší západní odborník na ruskou armádu, z charakteru přesouvajících se sil odhaduje, že Rusko pouze ukazuje sílu. Naopak James Sherr z estonského Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost varuje, že ruským cílem je rozmístit na demarkační linii mezi Ukrajinou a dvojicí samozvaných proruských republik ruské „mírové sbory“. Zcela vyloučit pak nelze ani masivní ruskou invazi, jejíž malou předzvěstí mohou být současné manévry.
Taková invaze, stejně ovšem jako jakákoliv jiná reeskalace konfliktu na východě Ukrajiny, nepochybně není v zájmu České republiky ani jejích spojenců. Naštěstí, pokud se západ vyhne iluzím a situaci na Ukrajině realisticky vyhodnotí, má velkou šanci hrozbě eskalace zabránit. Realistické hodnocení situace se však může snadno ztratit v mase propagandy obou znepřátelených stran.
Složité ovšem není. Zaprvé NATO nepůjde kvůli Ukrajině do války. Jakkoliv může být demokratická Ukrajina lidem na západě sympatičtější než autoritářské Rusko, jadernou válku kvůli ní riskovat nebudou.
Zadruhé v otevřeném konvenčním konfliktu nemá Ukrajina proti Rusku šanci. Ukrajinská armáda ušla od ztráty Krymu velký kus cesty a nepochybně by tentokrát kladla Rusku důstojnější odpor. Nicméně realita je neúprosná. Ukrajina vynakládá na obranu asi pět miliard dolarů. To je třináctkrát méně než Rusko a jen asi o polovinu víc než Česká republika. Výdaje samozřejmě nejsou vše. Pro ilustraci nepoměru sil však stačí. Nikdo si asi nemyslí, že by česká armáda mohla sama porazit tu ruskou a není důvod si to myslet ani o armádě ukrajinské.
Co tedy dělat? Jakkoliv ruskou převahu zvrátit nelze, kalkulaci Kremlu, zda potenciální zisky převyšují náklady, ano. Západ může jasně signalizovat, že v případě ruské agrese Ukrajině pomůže. Přesnou formu pomoci netřeba specifikovat. Naopak je na místě pracovat s principy strategické nejednoznačnosti. I když Západ vojensky nezasáhne, Rusko si tím nemůže být jisté. A Moskva ví, že skutečné ekonomické sankce a dodávky západních zbraní ukrajinské armádě by nepochybně bolely. Možnosti, jak Ukrajině pomoc, Západ má a je žádoucí nechat Moskvu v nejistotě, jaká odpověď může přijít.
Zároveň je však třeba zchladit horké hlavy v Kyjevě. Příliš mnoho Ukrajinců má pocit, že nejlepším řešením zamrzlého konfliktu na východě země je separatistická území dobýt zpět, obdobně jako Ázerbájdžán ztracené okresy okolo Náhorního Karabachu.
Západ si musí dát pozor, aby si příslib pomoci v případě ruské agrese Kyjev nevyložil jako bianco šek k vlastnímu útoku. Bohužel, rétorika západních rusobijců často orientovaná na získávání domácích politických bodů může v Ukrajincích vyvolávat pocit, že jim Západ pomůže Donbas dobýt zpět. Nepomůže a Ukrajincům je třeba jasně říct, že útok na území kontrolovaná separatisty nebude vnímán jako obrana proti ruské agresi.
Privátně by pak měl Západ Kyjevu přiznat, že do války nepůjde ani v případě ruské invaze. K Ukrajině to je možná kruté, ale lepší než pomoc naznačovat a nakonec neposkytnout.
Kritici jistě namítnou, že výše uvedené možná zabrání eskalaci, ale konflikt neřeší. Dávám jim za pravdu. Bylo by hezké, kdyby Rusko opustilo Donbas a Krym, v obou regionech pod mezinárodním dohledem se uskutečnilo řádné referendum, obyvatelé rozhodli, kam si přejí patřit a obě strany výsledky uznaly. Jenže to se nestane. Lepší řešení než zabránit eskalaci, tedy nemáme.