Článek
Kdo upadne v nemilost u algoritmu, velice draze za to zaplatí. Algoritmy dosud vytváří hlavně lidé a lidé mají také konečné slovo při vyhodnocování závadnosti obsahu. Příklad Tomyho Robinsona ale ukázal obrovskou moc sociálních síti a zároveň její slabost. Jak víme z historie, cenzura je sice efektivní z hlediska krátkodobého, leč z dlouhodobého pohledu se vždy obrací proti cenzorům.
Přímá cenzura je krajním řešením. Tlaky na provozovatele sociálních sítí nebo Youtubu jsou ale subtilnější. Právě poslední kroky Youtubu způsobily rozhořčení. Youtube rozhodl, že videa, kde se objevuje politika nebo aktuální společenská témata, nebudou moci využít služby zařazení reklamy před videa. Díky této službě dosud youtubeři a influenceři vydělávali peníze. Jejich příjem byl přímo úměrný výsledkům, které dosáhli. Jednalo se o velmi transparentní systém v duchu protestantské morálky.
Jenomže tato situace netrvala dlouho. Mohla za to především videa radikálů z Islámského státu, která zaplavila Youtube. Inzerenti nebyli nadšení, že se jejich produkt objevil před videm, které vzývá k nenávisti vůči nevěřícím. Navíc tím sponzorovali terorismus, i když malými částkami. Terorismus by se dal ještě snadno filtrovat, ale nejedná se o pouze takto jednoduché příklady. Rozhořčení u inzerentů způsobilo video Logan Paula, mladého Američana, který natočil oběšence ve známém lese sebevrahů v Japonsku.
Na síti se strhla reakce a cely virtuální svět mladíka odsoudil za jeho výsměch vůči mrtvému. Je evidentní, že málokterá světová značka chce svoje jméno spojovat s takovým obsahem.
Inzerenti tak vytváří neustálý tlak na zprostředkovatele služeb, aby lépe ošetřili obsah sdělení. Hlavním důvodem, a to nesmí být nikdy opomenuto, je hlavně obava z odlivu inzerentů, tedy hlavně ze zmenšení zisku. A o zisk jde v první řadě. Primární záměr sítí typu Youtube, Instagram, a částečně i Facebook bylo, aby lidé sdíleli informace o tom, kde byli na dovolené, nebo videa z domácích grilovaček. To jsou informace a obsah, který inzerenty zajímá a zároveň je politicky neškodný. Firmy mohou lépe prodávat své produkty jako zájezdy nebo sekačky na trávu. Politika se zdála být na chvostu zájmu, ale teď „problémový“ obsah začíná nabývat na významu a společnosti tak musí jednat.
Hrozí totiž ztráta důvěryhodnosti u uživatelů, kteří by začali hledat alternativní služby, pokud by se cenzura masově rozšířila. Právě v tomto světle lze chápat krok Youtube, který přestal do videí s politikou reklamu zařazovat. Až na jednu výjimku a tou jsou zavedené televizní a zpravodajské společnosti. Ty již dlouhodobě kritizují internetové společnosti, že obsah vytvářejí klasické platformy, ale inzerenti odcházejí ve prospěch těch digitálních. Ty se teď budou přesunovat čím dál víc na sítě, kde dostanou velkou část z reklamy. Tyto stanice také mají své právní oddělení a své vlastní pokyny jak kontrolovat závadný obsah videí.
Inzerenti tak mohou být bez obav. Vývoj tak nahrává skomírajícím médiím. Druhý dopad bude na samotné politické youtubery. Ti buď se rozhodnou svoji činnost dobrovolně ukončit, protože nebude zbývat čas a ani technické možnosti na udržení kvality obsahu, protože si budou muset vydělávat na živobytí i jiný způsobem. Druhou možností je najít si přímého sponzora. Tím může být i vládní organizace. Francouzská vláda se například rozhodla zaplatit třem mladým youtuberům za to, že natočí videa o SNU (národní všeobecná služba).
SNU je Macronův projekt pro lepší integraci mladých (16-18 let) do společnosti. Jedná se o dvoutýdenní stáže, kde se mladým vštěpují hodnoty Francouzské republiky a základní společenské návyky. Francouzská vláda zaplatila youtuberům částky v desetitisících eur. Je však názor youtubera stále nezávislý, když musí hájit statní agendu? Zaplacení youtubeři navíc netočí primárně videa politická, ale obsahově jsou zaměřená hlavně na mladé. Reklama je tak mnohem víc manipulativní než v případě inzerentů, kteří si kupovali čas před vysíláním pořadu. Toto řešení v podstatě utočí na nezávislost politických komentátorů.
Samozřejmě v druhém sledu následuje samotná politika, protože velké firmy neřídí algoritmy, ale lidé. A tito lidé mají své politická přesvědčení a své politické favority. Nikoho nepřekvapí, že velké firmy měly blíže k demokratům a k prezidentovi Obamovi. Tím, že je Trump porazil díky internetu se mu povedl husarský kousek, protože je porazil na jejich vlastním hřišti. Určitě se lépe připraví na nadcházející volby 2020 a o to to bude mít Trump těžší.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Trump už připravuje zákon, který by definoval jasná pravidla cenzury v těchto společností. Ale americký prezident může jít ještě dál. Jako jedna z možností se mu nabízí scénář podobný roku 1911. Tehdy došlo k rozkladu společnosti Standart Oil, která ve svých rukách koncentrovala tak velkou moc a bohatství, že konkurovala státu. Stejná moc nyní leží v rukou největších amerických internetových společností. To je jeden z důvodů proč bude příští volba amerického prezidenta napínavá, protože ve hře bude také zachování svobody slova na internetu.