Článek
V případě Jana Farského platí, bohužel pro něho, jenom ten smrad. Ke ztrátě důvěryhodnosti, kvůli které byl bez cirátů dostrkán svými parťáky do propasti zapomnění, totiž směřoval neomylně a neodvratně.
Vyčítá se mu, že podvedl své voliče i koaliční partnery, když při předvolební kampani zamlčel, že vzápětí po volbách odletí na osm měsíců do USA. Ale co potom jeho hnutí, které kulišácky podrazilo nohy pirátským spojencům tak, že jim z 22 poslanců zbyli jen čtyři? No právě.
Není od věci připomenout si starozákonního kozla, na kterého izraelský lid, aby si usmířil boha, symbolicky naložil o svátku Dne smíření všechny své viny a vyhnal ho na pospas dravcům do pustiny.
Žijeme naštěstí v 21. století a Farskému v oregonské „pustině“ při čekání na změnu nálady vrtkavého boha veřejného mínění nic nehrozí. Shit happens.