Bez pokory ještě nikdo ničeho nedosáhl. Titánský monument člověčiny uráží lidskost a je podezřelý, zda neoslavuje zločince.

Že na dvousetleté výročí narození slavného vizionáře přijel kázat i šéf eurokomisařů Jean-Claude Juncker, zvedlo mnoha lidem obočí, ale v podstatě o nic nejde. Jeden utopista jel vzdát hold jinému. Aparátčík EU žije a tyje z ideologie politické unifikace Evropy a jeho vize je právě tak nerealizovatelná jako Marxova beztřídní společnost. Doufejme jen, že napáchá méně škody.

Co na té slávě ale zaráží, je smutná skutečnost, že Marx, jenž inspiroval vražedné totalitní režimy po celém světě, je dnes na Západě oslavován a že se Unie ani v zájmu celoevropské solidarity od akce, která uráží milióny obětí a jejich rodin v postkomunistických státech, neodtáhla.

Marx nebyl opravdový filozof, jak se často soudí, ontologie, noetika či etika jej nezajímaly, agitoval pro revoluci, kterou jako Němec potřeboval filozoficky zdůvodnit. Chtěl změnit svět, což se bohužel jeho dědicům na čas podařilo. Tento moralizující novinář, ideolog a politický aktivista umně skloubil se svým přítelem Bedřichem Engelsem řadu klíčových myšlenek své doby v jeden světonázor k vysvětlení počátku, vývoje a budoucnosti světa. Bez jediné výjimky byly dávno všechny jeho teze filozoficky a empiricky vyvráceny a žádná jeho předpověď se nesplnila. Západ zbohatl a komunisté zvítězili v zaostalém zemědělském Rusku a Číně.

Připomeňme si alespoň heslovitě některé hlavní pověry – existují jen dvě nepřátelské třídy: buržoazie a proletariát, teorie kapitálu a nadhodnoty, třídní uvědomění a boj, trvalé zbídačování a hromadění kapitálu na úkor mezd, nevyhnutelnost revoluce třídního antagonismu, myšlení jako výron vládnoucí vrstvy, náboženství jako opium utlačených, vědecký světový názor, dialektický materialismus, historický determinismus, ekonomismus, víra v pokrok a sjednocení lidstva… Nic z toho není pravda a nic nelze dokázat vědecky, některá dogmata jsou vágní, jiná mnohoznačná.

Co způsobilo, že jej západní akademie i 30 let po pádu berlínské zdi stále ctí a vykládá, jak je možné, že navzdory devastující kritice významných filozofů (Popper, Hayek, Kolakowski) i ekonomů má stále své žáky a marxismus své pokračovatele i reformátory?

Podle amerického ekonoma Thomase Sowella je Marxova vize „všezahrnující, dramatická a fascinující už jen tím, že se ubránila důkazu empirických nesrovnalostí, logickému popření a morálnímu rozhořčení nad svými důsledky. Dokázala intelektuálně nadchnout své přívržence, naplnit je pocitem morální převahy a schopností vyřadit oponenty z debaty jako morálně postižené, zaslepené reakcionáře. Marxismus je nástroj moci” (1985). Sowell pochází z chudé černošské rodiny a jako obránce kapitalismu musel identitární levici obzvlášť rozčilovat.

Zdá se, že z podivných šiboletů dialektického materialismu mnoho nezůstalo. Přežilo však ztotožnění západní civilizace s tržním hospodářstvím, odmítnutí nerovného bohatství, odcizení a fetišismu konzumu, ale místo zápasu za totálně státem regulované hospodářství a vyvlastnění buržoazie usiluje dnešní levice o revoluční proměnu evropské tradice a kultury, již považuje za fašizoidní. Vede institucionální zápas o převýchovu, za absolutní rovnost sexuálních a rasových menšin, žen a dětí, za univerzální zelený svět multietnického lidstva bez hranic a sahá až na samu hranici lidské přirozenosti.

Marx byl prorok a obnovil v sekularizované chiliastické podobě víru dávných sektářů, přesvědčení, že likvidací nedokonalého světa a majetku lze lidstvo vykoupit a založit boží království na zemi. A tak jako oni za největší zlo považoval Židy. Svou existencí totiž popírají determinismus třídního původu a založením státu i univerzalismus světa.