Nezbytným doprovodem totalitních režimů je propaganda. Ta jednak vykresluje vládce jako ty hodné a starostlivé, jednak nasazuje psí hlavu opozici a lidem, kteří kladou nějaký odpor. Velmi důležitou součástí propagandy je ale také o něčem mlčet – udělat událost nebo jev neexistujícím. Znemožnit lidem se informovat navzájem, každý se musí spolehnout jen na své vlastní oči a vlastní pozorování.

Když pak takový jednotlivec vidí nějaký velmi neblahý jev – je rozhořčen, ale nemůže si jev dát do systémové souvislosti. Ve smyslu – děje se to všude, může za to režim, nelíbí se to spoustě lidí – braňme se.

V současnosti třeba: hoří desítky aut na předměstích Paříže a v jiných francouzských ghettech? Dostaly francouzské pořádkové jednotky již i dlouhé střelné zbraně ve snaze udržet v těchto místech aspoň zdání bezpečnosti a pořádku? Já nevím. V televizi a hlavních médiích o tom není nic. Na internetu to někde najdete. K tomu je zuřivá protipropaganda ve smyslu, že tenhle server a tamten server nejsou důvěryhodné. Nebo že tady je nějaká fotka, která byla ale vyfocena již při loňských nepokojích, a proto blablabla. Čemu věřit? Museli byste se jet přesvědčit sami na vlastní oči. Ale něco mi říká, že bych na předměstí Paříže dnes na výlet nejel. Jen instinkt.

Mimochodem jde o důležitou informaci. Víte, když jste z venkova a zabloudíte v Praze autem – pěkně se zdržíte. Můžete se dostat do čtvrtí luxusních s velkými vilami, ale i doprostřed sídliště, do moderní výstavby i někam na periferii. Ale pravděpodobnost, že vám přitom někdo zapálí auto, je zcela minimální. V současné Evropě jsou bohužel země, kde informace, do jaké čtvrti za žádnou cenu nezabloudit, může mít velkou hodnotu.

Podobné mediální nejasno je ohledně masového zavírání malých českých hospod a krámků, trafik…

Občas někde probleskne zpráva jednoho pivovaru, že zavřelo 400 jeho odběratelů. Pak někde u většího – že 700. Ministr financí vyhlásí, že naopak hospod a všeho přibylo. Člověk neví, má jen vlastní oči. Tak třeba moje oči: Praha-Kobylisy – dopad malý. Takřka vychcípalo tržiště s malými krámky, jinak zavírá jen malá trafika, hospoda na stadiónku. Na návštěvě u manželky příbuzných v okresním městě na náměstí – už to bylo o dost masovější u těch drobných provozoven. No a u tchyně na chatě na vesnici – tam byly tři hospody (na náměstí, za kostelem a na fotbalovém hřišti). Dvě zavřely, zůstala jedna. Přitom nejde o chudou vesnici. 60 km od Prahy, minimální nezaměstnanost, řeka, v létě davy lufťáků, velké domy obyvatelstva.

Tak jak je to u vás, zvlášť v chudších oblastech? Asi stejný nebo horší ne? Ale dohromady to nevíme – to nás propaganda pohodlně uřve!

Ale když mluvíme o ne úplně pomalé likvidaci živnostníků a malých firem, a k tomu propagandistická mlha, co vás 25. února napadne? Jaká analogie?

Podělím se o politickou. Jedna z historických interpretací tvrdí, že (1948) tehdejší sociální demokraté a lidovci sklidili v Únoru to, co pomáhali sami zasít. Zakázali Agrární stranu a celou pravici a radovali se, že jim to zvýší vliv. Provedli masové znárodnění (1946) a pokračovali v něm. Pomáhali rozjet vlak. Pak se část slušnějších členů těchto stran (zdaleka ne všichni) pokusila ten vlak v únoru 48 zastavit. Pozdě.

I po sedmdesáti letech máme lidovce a socialisty v dosti diskutabilní vládě. Také podporují politiku proti živnostníkům a malým českým firmám a doufají, že si udrží či zvýší vlastní vliv. Ale pokud sledujete volební průzkumy, spíše zase pomáhají rozjíždět vlak někomu jinému, že? Letošní únor pomalu končí, ale za rok přijde zase. Co ukážou volby? A ukáže se, na rozdíl od roku 1946, nějaká skutečná pravice?
Uvidíme.