Vedro je nezastavilo. Běžkaři oblékli zimní oblečení a vyrazili v Jablonci závodit

Organizátoři recese naměřili před startem závodu 31 stupňů ve stínu. „Letos jsou podmínky naprosto ideální,“ okomentovala to Ivana Hancvenclová, emeritní prezidentka závodu.

Účastníci závodu si tradičně dávají záležet na svém zimním vybavení. Pavel Morávek, který letos startoval už posedmnácté, si oblékl vlněné podkolenky v barvě duhy, hutný šedý vlněný svetr, šálu, bekovku i rukavice se vzorem sněhové vločky. Letos s sebou vzal i desetiletého syna, který vedle něj běžel sice po svých, ale táhl za sebou boby s opicí Béďou. „Musím už syna pomalu na tento těžký závod připravovat,“ vysvětlil Morávek. „Běželo se nám dobře, ale foukal ostrý studený vítr,“ tvrdil Morávek.

Právě zkazky o tom, co se dělo na trati, patří vedle samotných výkonů k nejzajímavější sféře závodu. I letos závodníci čelili sněhové vánici, jiní málem zmrzli, dalším se lepil na lyže čerstvý firn a do cíle dojeli i ti, kteří potkali lední medvědy.

Nejrychlejším závodníkem byl v sobotu Petr Šimůnek. Zhruba tříkilometrovou trasu kolem jablonecké přehrady zvládl za 17 minut a 35 vteřin. „Cestou jsem si dal jednu pitnou přestávku. Měl jsem ale jen vodu, pivo by mě zabilo. To si dám až teď,“ řekl v cíli. Přípravu na závod měl prý jednoduchou. „Vytáhl jsem lyže po loňsku, byly ještě dobře připravený. Říkal jsem si, že to tak nechám. Vloni jsem byl druhý, předloni první, takže forma v nich je,“ popisoval Šimůnek přípravu.

Jablonecká přehrada byla v sobotním vedru v obležení lidí. Hlava na hlavě. Vedle holých těl v plavkách působili závodníci v huňatých bundách hodně nepatřičně. Navíc přehled o tom, že se kolem břehů běží závod na lyžích, mohli mít pouze lidé na jedné straně přehrady, ti na opačné straně museli zažívat přinejmenším překvapení. „Lidé na nás koukaj jak na blázny. Tak nevím, jestli za chvíli nepřijede sanitka a všechny nás neodveze někam do blázince,“ obával se vítěz Šimůnek.