Příběh nejzpackanějšího odstřelu velryby má po 50 letech pokračování

Od minulého týdne nese park v malém městečku na západním pobřeží Spojených států hrdé jméno „Exploding Whale Memorial Park“ (Pamětní park vybuchující velryby). Upomíná tak na padesát let starou příhodu, kdy se vedení města rozhodlo vyhodit do povětří zahnívající mrtvolu vorvaně.

„Když o tom mluvíte s lidmi, není to nutně událost, na kterou by bylo možné být hrdý,“ uvedla Megan Messmerová z městské radnice. Přesto název, který událost připomíná, vyhrál v hlasování obyvatel, když získal 439 z 856 hlasů. A co že se přesně před necelými padesáti lety stalo?

Otevření pamětního parku ve Florence

Psal se 9. listopad roku 1970, když moře na pláž u ústí řeky Siuslaw vyvrhlo 14 metrů dlouhou mrtvolu vorvaně vážící něco přes sedm tun. Úřadům bylo jasné, že mrtvola musí být uklizena, protože zakrátko začne zahnívat. Po konzultaci s námořnictvem se rozhodli pro odstřel velryby. Výbuch měl velrybu rozmetat na menší kousky, o které by se pak postarali mrchožrouti.

Odstřelem byl pověřen jistý George Thornton, který později uvedl, že tento úkol dostal, protože jeho šéf odjel na lov. Thornton se rozhodl, že k odpálení použije 450 kilogramů dynamitu.

Dobová reportáž Paula Linnmana

Na odstřel velryby 12. listopadu se se svým zbrusu novým autem Oldsmobile 88 přijel podívat i Walt Umenhofer, veterán z druhé světové války, který prošel pyrotechnickým výcvikem. To, co viděl, ho hodně znervóznělo. Snažil se přesvědčit Thorntona, že dvacet krabic dynamitu je příliš mnoho, že by postačilo pouze dvacet tyčinek. Marně. „To je v pořádku, budu mít všechny lidi v bezpečí na těch dunách,“ odpověděl mu Thornton.

K odstřelu došlo ve tři čtvrtě na čtyři odpoledne, kdy se okolím rozlehla mohutná exploze. Kusy velryby se vznesly vysoko do vzduchu. Počáteční pobavení přihlížejících se proměnilo ve výraz odporu a strachu, když mezi ně začaly dopadat zapáchající kusy masa. Předimenzovaná nálož ho rozptýlila dál, než Thornton čekal.

Kusy mrtvoly dopadaly do blízkosti budov ve městě a jeden obzvlášť velký zdemoloval zaparkovaný vůz. Shodou okolností to bylo nové auto, kterým přijel Walt Umenhofer. A aby byla ironie dokonalá, vyšlo najevo, že své auto zakoupil v sousedním městě v akci „Get a Whale of Deal“ (výraz pro velrybu je v angličtině používán i ve smyslu obrovského množství, v tomto případě tedy „Získejte obří slevu“).

„Všechno šlo přesně podle plánu. Kromě toho, že výbuch stvořil obrovskou díru pod velrybou a některé kousky dopadly mezi přihlížející,“ uvedl Thornton, který výbuch považoval za úspěch a pozdější řeči o fiasku připisoval „nepřátelským médiím“.

Jiný pohled na celou věc měl reportér Paul Linnman, který s kameramanem o odstřelu točil reportáž. „Všichni, kdo tam byli, byli pokryti velrybím masem. K tomu všemu racci, kteří se o kousky masa měli postarat, nebyli nikde k vidění,“ uvedl v reportáži Linnman.

O výbuchu velryby vznikla i balada.

„Buď je odehnal výbuch, nebo ten zápach. Každopádně je to jedno, protože ty kusy byly takové velikosti, že by se je žádný normální racek nepokusil chytit do zobáku,“ dodal reportér.

„Můžeme říci, že až tu bude vyvržena další velryba, úřady budou nejenom vědět, co dělat, ale rozhodně si budou pamatovat, co nedělat,“ zakončil Linnman svou reportáž. Úřady v Oregonu od té doby velrybí mrtvoly zakopávají do písku nebo odvážejí, pokud je písek příliš mělký.