„Spatřil jsem ji a zamiloval jsem se. Vyzval jsem ji k tanci a od toho dne tančíme spolu,“ vzpomíná Oscar Brusco. Oba již pochovali své životní partnery. Tančí čtyřikrát až pětkrát týdně, i když je jim dohromady 172 let a někdy se už necítí dobře. Oscar, elegantní a rovný jako mladík, se naučil tančit v Parque Patricios v Buenos Aires, kde se muži a ženy cvičí v tangu odděleně a pak teprve vstupují do tanečních sálů zvaných milongas.

„Dýcháme v rytmu tanga, při tanci jsme se do sebe zamilovali a při tangu pláčeme a smějeme se,“ říká Nina Chudobová, která je dcerou emigrantů z Polska. Na světovém mistrovství, které se konalo v srpnu, nezvítězili, ale na scéně Luna Parku, prestižního koncertního sálu argentinské metropole, kde se zúčastnili soutěže se čtyřicítkou dalších párů ve věku jejich vnoučat, se jim dostalo vřelých ovací.

Taneční pár je vysoce respektovaný mladšími generacemi.

Taneční pár je vysoce respektovaný mladšími generacemi.

„Naše tango je jiné: je to tango bez náročných figur,“ vysvětluje Oscar. Vždy v pátek spolu chodí do milongy La Baldosa ve čtvrti Flores, kde vyrůstal papež František, poznamenala agentura AFP. Týden před světovým mistrovstvím v tangu se do tohoto historického místa sjely špičky tanga z Ruska, Maďarska, Japonska, Indonésie, Chile i Rumunska. Všichni se fotografovali s Ninou a Oscarem a žádali je o rady. „Jsou to mistři, vytvořili si svůj styl. V jejich způsobu tance není nic strojeného,“ soudí třicetiletá tanečnice Adriana.

Opravdové tango už tančí málokdo

Oscar si obléká svůj kostým, upravuje uzel kravaty a vstupuje na parket spolu s Ninou oblečenou do šatů z červeného sametu a obutou do střevíčků na vysokém podpatku stejné barvy. „Tango je spojení těla a duše,“ zdůrazňuje Nina. V padesáti letech překonala rakovinu a tango je pro ni životní styl. Kromě toho pracuje ještě jako švadlena.

V zákulisí Luna Parku zdraví Juan Manuel Rosales a jeho žena Lisa, finalisté světového mistrovství, párek veteránů. „Zažili zlatý věk tanga ve 40. letech, tehdy tančili tango všichni,“ říká Juan Manuel. Dnes tančí tango jen málo Argentinců. Vyumělkovaná představení jsou určena pro turisty.

Přežívá nicméně několik klubů, kde se tango tančí. „Tančím od roku 1945, jsou za mnou kilometry tanga,“ směje se Oscar, který se již v necelých sedmnácti letech účastnil vystoupení. Pro Ninu je tango vzpomínkou na mládí, na přátele, lásky, na všechno, co činí člověka šťastným. „Tango mi dalo všechno, lásku, vášeň, i děti, které mám, jsou plodem tanga,“ říká.

„Tango je pro nás jako potrava, potřebujeme ho, kdybychom netančili, zemřeli bychom. Tango musíte milovat. Bez lásky k tangu nemůže tanečník dobře tančit,“ uzavírá Oscar.