Otálení spočívá v tom, že raději děláme věci nedůležité, než abychom se věnovali těm důležitým. To může vést k pocitům viny, neschopnosti, deprese a k pochybování o sobě. Důsledky mohou být bolestivé nejen pro naši kariéru, ale kvůli doprovodnému stresu i pro naše zdraví.

Chceme-li překonat svoji nečinnost, musíme vyvinout úsilí větší, než je naše lenost

Otálíme-li totiž s důležitými věcmi, cítíme se vinni, žijeme v napětí a úzkosti, máme obranářské tendence a jsme nepřátelští vůči svému okolí. Trpí tím nejen kvalita naší práce a naše vztahy s kolegy, ale nakonec začneme nenávidět svou práci a někdy i sebe sama.

Jak se projevuje

Otálení se projevuje kupříkladu tím, že začnete uklízet svůj pracovní stůl, místo abyste pracovali na důležité zprávě. Že si dáte v jídelně další šálek kávy, místo abyste se vrátili do kanceláře, kde vás čekají nepříjemné úkoly. Že navštívíte příjemného zákazníka, který kupuje velmi málo, místo abyste si připravovali prodejní prezentaci pro složitého potenciálního zákazníka s daleko větším objemem nákupů. Nebo že se vyhýbáte spolupracovníkovi, podřízenému, ale i šéfovi, abyste mu nemuseli říct špatnou zprávu.

Otálení je ale i to, když odkládáte splnění slibů svým dětem, protože se vždycky najde něco „důležitějšího“, až jsou najednou velké, a vy si uvědomíte, že už je příliš pozdě na to, abyste dělali všechny ty věci, o kterých jste vždy tvrdili, že je budete dělat spolu.

Proč lidé otálejí

Důvodů pro otálení může být celá řada počínaje špatnou organizací času a nejasnostmi v prioritách a cílech přes obavy, že zadaný úkol je nad naše síly, až po pocit že jde o nudnou činnost či jen o prostou lidskou lenost, která občas přepadne každého z nás. V zásadě má ale otálení tři hlavní příčiny. Odkládáme:

1. věci, které jsou nepříjemné nebo nudné
2. věci, které jsou rozsáhlé
3. věci, které obsahují těžké rozhodování

Přehlížením úkoly nezmizí

Ať už je náš osobní důvod pro otálení jakýkoli, faktem zůstává, že odkládání úkolu nevede k jeho vyřešení ani k odstranění. Nikdo z nás neunikne své porci složitých nebo nepříjemných činností. Tím, že je budeme ignorovat, úkoly nezmizí. Nakonec si, obrazně řečeno, vyhrneme rukávy a pustíme se do toho. Mezitím ale trpíme.

Změnit naše nutkání „udělám to později“ na zvyk „udělám to hned“ vyžaduje pozitivní jednání. Z fyziky si pamatujeme zákon, že těleso v klidu má tendenci zachovat si tento stav. Je proto nutné, aby síla spouštějící pohyb byla větší než statická síla.

S naším myšlením je to obdobné, takže chceme-li překonat svoji nečinnost, musíme vyvinout úsilí větší, než je naše lenost. Jakmile to dokážeme, zjistíme, že pokračovat už není tak těžké. Nejhorší je začátek.

Začněte přiznáním

To základní, co musíme především udělat, chceme-li překonat otálení, je přiznat si ho. Dokud si nepřiznáme, že věci odkládáme, nebo budeme mít tendenci to omlouvat, nepohneme se z místa. Proto je dobré zamyslet se nad svou situací, najít důvody otálení a zvolit si metodu, jak nad ním zvítězit. Při tom zvažte několik následujících doporučení:

• Promluvte si do duše a zbavte se pocitů sebelítosti.
• Rozdělte si úkol na menší části a zvládejte je jednu po druhé, třeba od té nejtěžší.
• Nebuďte perfekcionisté, určité riziko omylu je nevyhnutelné.
• Nečekejte, až se vám dostaví správná nálada, jednejte okamžitě.
• Slibte si odměnu za dokončení úkolu, třeba dobrý oběd nebo večeři.
• Pamatujte, že existují pouze dvě pravidla pro dosažení čehokoli: začít a pokračovat.