Rover Curiosity pátrá po životě na Marsu už 10 let

Úspěchy mise Curiosity amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) jsou neoddiskutovatelné. Vědci např. na základě rozborů získaných údajů došli k závěru, že existují přímé důkazy o dávné existenci jezer, která mohla hostit mikrobiální život.

A to zdaleka není vše...

„Před 10 lety (před 3555 soly), 6. srpna 2012 v 07:17 SELČ, přistál na Marsu v kráteru Gale rover MSL Curiosity. Ke 4. srpnu 2022 rover Curiosity najezdil 28,44 km,” informoval na svém Twitteru specialista na kosmonautiku Michal Václavík z České kosmické kanceláře a Fakulty strojní ČVUT v Praze.

„Během těch 10 let dále Curiosity překonalo 612 výškových metrů. Cestou pořídilo téměř půl milionu fotografií, navrtalo 35 okolních hornin, šestkrát použilo robotickou ruku k vyhrábnutí mělké brázdy a vykonalo spousty vědeckých měření odhalujících chemické složení okolních hornin i měřilo atmosférické podmínky v kráteru Gale. Obrovské množství vědeckých poznatků vedlo k sepsání téměř 900 vědeckých článků,” shrnul pro Novinky geolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Curiosity je s délkou 2,7 metru a hmotnosti 900 kilogramů velké jako menší osobní automobil. Je poháněné radioizotopovým termoelektrickým generátorem využívajícím přirozeného rozpadu plutonia 238. Šestikolová sonda za 2,5 miliardy dolarů (asi 60 miliard Kč) je vybavena dvěma větrnými senzory.

Curiosity je sice ovládáno ze Země, ale přesto má určitou volnost v navigaci. „Vozítko je schopno vybrat si vlastní cestu,” poznamenal Jeff Biesiadecki z Laboratoře tryskového pohonu (JPL) NASA v kalifornské Pasadeně, který je jedním z „řidičů” sondy.

V sondě je zabudováno deset vědeckých přístrojů včetně dvou, které mohou chemicky analyzovat rozdrcenou horninu.

Konkrétně už po sedmi týdnech našlo vozítko na povrchu Marsu oblázky. Vědci je považují za důkaz, že na této planetě kdysi mohla být tekoucí voda a tedy podmínky vhodné pro vznik života. V té době se pohybovalo v oblasti Glenelg vzdálené jen několik stovek metrů od přistání, protože zpočátku popojíždělo v terénu jen velmi opatrně a pomalu.

Jeho hlavním cílem je ale prozkoumání Galeova kráteru. V této oblasti zaznamenalo zvýšené množství metanu. Odborníci vzápětí začali spekulovat, zda může být metan dokladem existence živých organismů, protože právě ty metan produkují.

V červnu 2018 rover nalezl pradávné stopy po organických látkách a zjistil sezonní výkyvy hodnot metanu v atmosféře rudé planety. Vědci nevylučují, že změny hodnot měly biologický zdroj, potvrdit to ale nemohou.

V roce 2019 zase výzkumníky zaskočil „nevysvětlitelný nárůst hladiny kyslíku” na naší sousední planetě. Odhalili to právě v datech od Curiosity.

Jeden z nejnovějších snímků povrchu Marsu, který zachytil rover letos na jaře, odhalil na planetě zvláštní útvar ve skalách. Otvor v kameni připomíná dokonale vytesaný vchod uprostřed marsovské krajiny. Fotografie zveřejněná agenturou NASA odhaluje část geologického útvaru, známého jako Greenheugh Pediment, který zachytila kamera Mast na palubě Curiosity na začátku května.

Tento robotický průzkumník zároveň na Marsu letos odhalil sotva centimetrový skalní artefakt, který připomíná kousek korálu, či ještě lépe květinu.

Mezi nejvýznamnější nálezy tohoto roveru každopádně patří nalezení složitých organických molekul, detekce metanu v atmosféře Marsu a potvrzení přítomnosti řady chemických prvků, které jsou základními stavebními bloky života.

„Tyto objevy totiž mají výraznou linku na hlavní cíl mise - zjistit, jestli na Marsu někdy panovaly podmínky vhodné pro případný vznik mimozemského života,” připomněl Brož, který je tuzemským odborníkem na Mars a obecně se jinak specializuje na projevy sopečné činnosti v celé Sluneční soustavě.

Jak organické molekuly, tak i metan jsou přitom významné předpoklady pro možnou dřívější obyvatelnost rudé planety. Nevíme zatím, jestli na Marsu život skutečně kdysi dávno vznikl, ale sonda Curiosity skutečně ukázala, že tam pro jeho vznik kdysi dávno musely panovat vhodné podmínky.

„Nicméně, jak už to tak ve vědě bývá, odpovědi, které jsme od vozítka dostali, vyvolaly další palčivé otázky. A i proto na Mars bylo vysláno další americké vozítko, Perseverance,” podotkl.

„Úskalí, která musela tato velice ambiciózní mise překonat, byla řada. Od krátkodobé ztráty orientace, přes problémy v komunikaci se Zemí, až po narůstající poničení kol o ostrohranné úlomky hornin roztroušených po povrchu Marsu. Naštěstí ale žádný z těchto problémů nebyl fatální a sonda tak neustále pracuje a zásobuje nás cennými vědeckými údaji i neuvěřitelnými záběry do červena laděné krajiny,” konstatoval dále Brož.

Raketa s vozítkem odstartovala z floridského mysu Canaveral 26. listopadu 2011. Odborníci očekávali, že bude fungovat nejméně jeden marsovský rok, což je 687 pozemských dní, tedy necelé dva pozemské roky. V prosinci 2012 byla mise Curiosity na Marsu prodloužena na neurčito.

Kromě něj bádají nyní na Marsu i další dvě robotická zařízení NASA - stacionární sonda InSight (od roku 2018) a zmíněné robotické vozítko Perseverance s malým vrtulníčkem Ingenuity (od roku 2020).

Sondu Opportunity Američané odepsali v roce 2019 poté, co se přestala hlásit.

Na planetě nyní operuje i čínský aparát Ču-žung.

Mezi jednotlivými rovery jsou rozdíly. „Curiosity je zjednodušeně geolog na kolečkách, který se snaží zkoumat detailně okolní horniny a zjistit, za jakých podmínek vznikly a jaký je jejich životní příběh. Perseverance je sice také geolog, ale tak trochu s chudší výbavou,” vysvětlil Brož.

„Perseverance má totiž jiný úkol: odebrat téměř 40 vzorků hornin Marsu a zakonzervovat je ve speciálních schránkách pro jejich pozdější návrat na Zemi k detailnímu výzkumu v našich laboratořích. Ale k tomu je ještě daleká cesta. Bude potřeba na povrch dopravit sondu, která bude schopná vzorky od Perseverance sebrat, dopravit je pak na oběžnou dráhu Marsu, tam je zachytit další sondou a převést k Zemi,” zmínil.

A jak dlouho má ještě fungovat Curiosity? „Pokud se nestane něco neočekávatelného, paliva v radioizotopovém termoelektrickém generátoru využívajícího rozpadu plutonia má zásobu ještě minimálně na další čtyři roky provozu, než začne výkon zdroje výrazněji klesat. S poklesem výkonu zdroje by se pak muselo přistupovat k omezování operací, které vozítko na povrchu dělá. Až by jednoho dne bylo energie příliš málo a vozítko by mohlo v marsovské zimě zmrznout,” pokračoval Brož.

Je to podle něj podobný osud, jaký nyní potkává sondu InSight, která na povrchu Marsu měří, jak moc se planeta třese.

„Ovšem při pohledu na opotřebování kol Curiosity nebo občasné problémy v elektronice či se softwarem je možné, že vozítko doslouží dříve, než mu dojde energie,” upozornil Brož.

Určité další komplikace je složité předvídat, každopádně inženýři z JPL bývají nesmírně vynalézaví a obvykle dovedou udržovat sondy v provozu co nejdéle.

„Pěkně se to dá ilustrovat u problému s opotřebením kol. Trpí extrémně přední kola? Tak necháme vozítko na své cestě couvat a tím poškození kol rozložíme na více kusů,” uvedl Brož příklad.

Když to na závěr shrneme, jak to vlastně aktuálně vypadá s vodou, resp. s „životem” na Marsu?

Podle geologa Brože by se s trochou nadsázky dalo říct, že historické stopy po vodě nacházíme na Marsu skoro kdekoli, kam se podíváme.

„Často tam nacházíme i vodu samotnou, jen ale ve formě ledu, nikoli v kapalné formě. Jednoznačné potvrzení existence kapalné vody na povrchu Marsu či pod jeho povrchem stále ještě nemáme,” zdůraznil.

A podobné je to podle něj i se životem. „Postupně rostou doklady, které ukazují, že na Marsu kdysi dávno mohl mít život příhodné podmínky, ale nezpochybnitelný důkaz, že tam život byl, zatím chybí. Musíme hledat dál,” uzavřel.