Hlavní obsah

Stovky propuštěných dělníků z Pilsen Steel přišly poslední den do práce

Dlouhé fronty a zachmuřené tváře. Na personální oddělení zkrachovalých plzeňských hutí a kováren Pilsen Steel dorazily v pondělí ráno desítky propuštěných dělníků.

Stovky propuštěných dělníků z Pilsen Steel přišly poslední den do práce

Podnik už rok nevyrábí a teď tedy začala neveselá poslední šichta – vrátit nafasované pracovní pomůcky, podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru a rovnou se nechat zaevidovat do seznamů nezaměstnaných v kanceláři, kterou si tady provizorně otevřel úřad práce.

„Moc dobře to tady zorganizované nemají,“ postěžoval si jeden z čekajících. „Chodba je plná lidí, nikdo neví, kam má jít. Byl jsem objednaný na 8:50 hodin, přišel jsem raději dřív, ale vypadá to ještě tak na dvě tři hodiny,“ dodal. Úřad práce bude v továrně fungovat i ve středu 22. ledna.

V podniku skončí 475 lidí z dělnických profesí, německá skupina Maxe Aichera, která má o odkoupení firmy potencionální zájem, si chce ponechat jen necelých padesát zaměstnanců z obchodního oddělení a administrativy.

Nakonec s námi takhle vymetli, byli jsme obyčejní rukojmí.
Pavel, propuštěný svářeč

Ostatní buď počkají na výpověď a definitivně skončí ke konci března, anebo podepíšou dohodu a od úřadu práce by pak mohli získat během zhruba tří týdnů pětašedesát procent tříměsíčního odstupného. Insolvenční správce ho platit nebude, nemá z čeho.

Většina odcházejících proto sází na dohodu. Tu podepsal třeba kalič Ivo. „Odcházím po sedmatřiceti letech,“ řekl Právu. Ivo patří mezi ty šťastnější. „Už půl roku mám nové místo. Podle zákoníku práce mohu mít dva hlavní pracovní poměry, tak jsem toho využil, a našel si normální práci,“ vysvětlil Ivo. „Co vím, tak kamarádi, naše parta na velínu a žíhacích pecích, už taky něco sehnali,“ dodal.

Opuštěné haly plzeňských hutí a kováren Pilsen Steel

Foto: Ivan Blažek, Právo

Kaliče dělali i Pavel se Štefanem, ti však zatím štěstí neměli. „Po čtyřiceti letech nás takhle vykopli a já zatím nic nemám. V tomhle oboru asi místo neseženeme,“ upozornil Pavel. Skeptický je i jeho jmenovec, který v ocelárně pracoval jako svářeč a opravář, končit bude po 37 letech.

„O svářeče je možná zájem, ale hledejte místo ve dvaašedesáti letech, když navíc máte nemoc z povolání.“ V podniku se držel, dokud to šlo. „Říkali nám: Nedávejte výpovědi, to se rozjede, hledáme kupce. A nakonec s námi takhle vymetli, byli jsme obyčejní rukojmí.“ Poslední výplatu tady viděli loni v srpnu. „Jestli to, co nám dluží, dostaneme zpátky? To pochybuji,“ poznamenal Ivo.

Nadějné vyhlídky

V Plzni bylo ke konci prosince 3153 nezaměstnaných, 10 334 volných míst a nezaměstnanost činila 2,3 procenta. „Šance, že propuštění z Pilsen Steel najdou jinou práci, je poměrně vysoká,“ sdělil Tomáš Moravec z plzeňského úřadu práce.

„Nebude to přímo v oboru, kupříkladu kaliče nikdo neshání, ale obecně ve strojírenství je po lidech poptávka. A na závadu by neměl být ani vyšší věk, firmy se už naučily, že i starší zaměstnanci pro ně mohou být prospěšní,“ doplnil Moravec.

A že by se plzeňské hutě a kovárna ještě někdy rozjely? „Tomu tady nikdo nevěří,“ reagoval kalič Ivo. „Je škoda, že to takhle dopadlo, protože věci, které se dělaly tady, neuměli nikde jinde ve světě.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků