Ty se v současnosti pohybují na úrovni zhruba šestiny. Podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) ČR, jehož členové zajišťují v Česku dodávku téměř 90 procent vody ve veřejných zdrojích, se průměrná výše ztrát vody v roce 2017 pohybovala na úrovni 16,4 procenta. Ještě před dvaceti lety byly ztráty i více než dvojnásobné.

V evropském porovnání patří ČR k lepšímu průměru

Česko tak v současnosti patří v porovnání s ostatními zeměmi k lepšímu evropskému průměru. S výrazně vyššími ztrátami vody se potýká řada ekonomicky vyspělejších států jako například Belgie, Španělsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Švédsko či Velká Británie.

Výrazně pod celorepublikovým průměrem jsou některé velké aglomerace. Například v Praze dosahují ztráty 15,1 procenta, v Mladé Boleslavi 11,2 procenta, v OstravěHradci Králové mírně přes 12 procent a v Brně rovných 10 procent.

Malým obcím peníze často nestačí

V mnoha případech ale podle SOVAK ČR další výrazný pokles ztrát vody není dosažitelný s ohledem na porovnání míry efektivity takto vynaložených prostředků s možnými dosaženými úsporami.

Problémy jsou podle expertů především v některých malých obcích. Někde i tím, že jejich vedení udržuje nízké ceny vody, a tím nemá dost peněz na opravy. Často dotuje vodné a stočné z obecního rozpočtu. Je faktem, že v místech s nižší hustotou osídlení se na stejnou pomyslnou délku trubek prostě vybere méně peněz na vodném a stočném.

„Obzvláště ve větších městech je pak obnova infrastruktury vedoucí ke snížení úniků spojena s mnohaletou přípravou celkové rekonstrukce komunikací a veškerých sítí v ní uložených,“ uvedl ředitel a člen představenstva Oldřich Vlasák.

V minulosti byly ztráty vody v potrubí opravdu velkým problémem.

Podle údajů ze serveru společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK), která se stará o provoz pražských sítí a prodej vody, dosahovaly před 20 lety dokonce více než 43 procent. V loňském roce to bylo asi 15 procent, tedy téměř o dvě třetiny méně.

„Voda vždy uniká jen na konkrétních místech. Těch ovšem může být obrovské množství. Jednou z cest k dalšímu zlepšování situace je tak hledání tzv. skrytých ztrát a jejich řešení.

Jen loni jsme těchto míst v Praze našli 328 na více než 2,7 tisíce kilometrů prověřených sítí,“ řekl technický ředitel Veolie (vlastníka Pražských vodovodů a kanalizací) Bohdan Soukup.

Vodovodní sítě se musí propojit

Podle údajů společnosti Veolia, která podniká i v okolních zemích, se sesterské firmy například na Slovensku potýkají se ztrátami více než 30 procent a v Polsku 20 procent. V Bulharsku se ztrácí dokonce téměř o polovina vody a v Arménii více než tři čtvrtiny.

Nelze ale usnout na vavřínech, poukazují odborníci. „Pokud bude pokračovat sucho, bude maximálně důležité, aby fungovaly sítě všude napříč regiony. Aby voda mohla proudit z místa, kde je jí dost, na místa, kde je jí málo. A to bude muset, zvláště u velkých přivaděčů, zajistit finanční pobídkou stát, protože jediný slabý regionální článek bude moci ohrozit celou trasu,“ řekl Právu odborník, který si vzhledem ke svému angažmá nepřál být jmenován.