Největším dlužníkem je Kuba, jejíž dluh z civilních úvěrů je s úroky sedm miliard Kč. Proto loni probíhala s touto zemí jednání, jejichž výsledkem má být smlouva o řešení závazku.

Státy bývalé Jugoslávie by měly ČR dát 4,5 miliardy. V Súdánu jsou pohledávky o miliardu nižší. Přes miliardu dluží Česku dále Írán a Irák.  Česká republika vymáhá i splacení úvěrů za dodávky vojenského materiálu, které jsou v režimu utajení. Týkají se Kuby a Libye, které dohromady dluží 8,5 miliardy korun.

Urputná jednání

Vůči Kazachstánu a Ukrajině má ČR pohledávku dohromady 4,56 miliardy za investici státního plynárenského podniku Transgas. Dalšími dlužníky jsou mj. Rusko, Čína, KLDR, Bělorusko, Indie či Súdán.

„Drtivá většina pohledávek je ještě z minulého režimu. Schopnost je vymoci závisí na dostatečnosti naší právní dokumentace. A také na ekonomické kondici dotčených států,“ řekl Právu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Jak dodal, některé státy se k dluhům ani nehlásí.

Chce to někdy i invenci, jak věc řešitLubomír Zaorálek (ČSSD), ministr zahraničí

Problémy s vymáháním peněz připouští také ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). „Problematika dluhů je součástí jednání prakticky při všech mých zahraničních cestách. Především v rozvojových státech,“ řekl Právu.
„Je to velmi urputné. Někde je ochota k řešení menší, jinde větší,“ pokračoval Zaorálek. „Mávnout rukou ale nad dluhy, které reálně existují a máme je podložené, nikdo zodpovědný nemůže. Trváme na tom, že pokud máme s těmi státy spolupracovat, pak vypořádání dluhů musí být toho součástí,“ dodal ministr.

Rezignovat nemůže ČR ani podle exministra financí a předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska. „Dobrý hospodář dluhy stále eviduje a snaží se je vymoci. Smysl to má vždycky,“ řekl Právu.

Podle Zaorálka ČR v některých případech při jednáních navrhuje i jiné formy kompenzace, například možnosti investování, případně poskytnutí objektů. Jak píše MF ve zprávě, tato varianta se dojednává v Bělorusku, které dluží 46 miliónů korun.

Běloruský prezident Alexander Lukašenko

Běloruský prezident Alexander Lukašenko. Země dluží Česku 46 miliónů.

FOTO: Reuters

„Běloruská strana odmítá vyřešit dluh přímou platbou, a to ani ve splátkách, naopak řešení navrhované běloruskou stranou ve formě dodávek vybraného zboží se pro českou stranu ukázalo jako neefektivní,“ tvrdí MF. Jako možné řešení se ukazuje splatit dluh buď úhradou pronájmu české ambasády za určité období, prodejem do vlastnictví ČR, nebo financováním stavby nové budovy ambasády.
Právě v postsovětských zemích bývají jednání podle Zaorálka obtížná, protože nástupnické státy se k dluhům z minulosti moc nehlásí. Podle zprávy MF se naopak k závazkům hlásí Srbsko i Černá Hora jako nástupnické státy bývalé Jugoslávie.

Problematické je to podle Zaorálka v zemích, kde vlády nekontrolují situaci. Např. v Libyi, kde byla přerušena jednání před osmi lety kvůli tamní politické a bezpečnostní situaci. Kvůli zásadním politickým změnám bylo pozastaveno v roce 2014 jednání i s Ukrajinou. ČR koncem loňského roku požádala o jejich obnovení.

Uznat dluh ještě neznamená platit

Jak ministr podotkl, ani to, že některé vlády dluh uznají, ještě neznamená, že dluh bude vypořádán. „Někdy se stane, že jednání jdou velmi hladce. Politici řeknou, že dluh uznávají, protože mají zájem na rozvoji bilaterálních vztahů, ale pak expertní jednání váznou,“ podotkl Zaorálek, podle něhož je nutné hledat rozmanité metody.
„Není na to žádný mustr. Chce to někdy i invenci, jak věc řešit,“ dodal ministr.
Tak např. Alžírsko dluží 655 miliónů korun za nedokončené investice společnosti Pragoinvest v 80. letech. Alžírská národní banka v srpnu 2016 sdělila, že „účty vztahující se k evidenci nedokončené investiční akce společnosti Pragoinvest nadále evidují, považují však otázku za uzavřenou“, uvádí ministerstvo financí ve své zprávě.

Řadu let se již také táhnou jednání s Čínou, která by měla po vypořádání vzájemných pohledávek a závazků zaplatit ČR 271 miliónů korun.
„Hlavním problémem je nalezení partnera pro jednání na čínské straně. Ministerstvo financí Číny a Bank of China opakovaně odkazují na původní účastníky barterů, podniky zahraničního obchodu, tato varianta však není pro českou stranu akceptovatelná,“ píše ve zprávě MF s tím, že by měly začít jednat expertní skupiny.