Jde přitom o začarovaný kruh – zaměstnavatelé často nechtějí dávat cizincům práci přímo, a těm tak nezbývá než se uchýlit pod křídla agentury, i když vědí, že stejnou práci by dokázali odvést laciněji bez prostředníka. Jenže sami práci neseženou.

Právu takovou praxi popsala Ukrajinka Jana T., která se živí jako uklízečka v jednom z obchodů v brněnském nákupním centru. Pracuje sedm dní v týdnu, 240 hodin měsíčně, dva roky už neměla dovolenou.

„Mám živnostenský list, ale pracuji pod agenturou. Samotnou by mě totiž nikdo nezaměstnal. Uklízím na tom místě už pět let, a když jsem se ptala ředitele pobočky, proč raději neplatí rovnou mě a vše se dělá přes agenturu, tak řekl, že to prostě nejde,“ řekla.

Ve své domovině pracovala jako knihovnice v univerzitní knihovně a jako účetní, ale poté, co půl roku nedostala výplatu, se rozhodla hledat štěstí v Česku. Posledních pět let uklízí prodejnu s elektronikou v jednom z nákupních center. Každý den vyluxuje 2000 čtverečních metrů, uklidí šatny, sklad, záchody a další hodiny utírá prach z regálů a vystavené elektroniky. Kvůli klimatizaci a velkému pohybu osob je boj s prachem vpravdě sisyfovským úkolem.

Je to prý jako mafie

O pracovních agenturách žena bez obalu hovoří jako o mafiích. „Je to obyčejná pyramida. Ti nahoře inkasují peníze a my dole pracujeme za směšnou mzdu. Co přitom tyhle agentury dělají? Jednou za měsíc se tu někdo objeví, přiveze toaletní papír a čisticí prostředky. Když jedna agentura skončí a vystřídá ji jiná, nic se vlastně nezmění, dole pracují pořád ti stejní lidé,“ prohlásila.

„Bohužel skoro každý z mých známých má stejnou zkušenost, práci jim samotným nikdo nechce dát, a navíc občas ještě nedostanou zaplaceno. Ale zatnou zuby a pracují dál, stejně jako já. Mám doma sice dospělého syna, ale musím ho podporovat, je totiž handicapovaný. Dřeme tu jako otroci, ale někteří Češi se na nás stejně dívají jako na podlidi. Zákony tu nefungují pro všechny stejně, ale vracet se domů? Tam je to ještě horší,“ přiznala.

Zaplatit agentuře a o nic víc se nestarat je podle jednoho z manažerů, který s Právem pod zárukou anonymity promluvil, jednodušší. „Zvlášť když je třeba víc provozů, tak by bylo náročné s každým zvlášť se domlouvat. Když někdo z těch lidí vypadne, agentura tam pošle jiného. Nemusíme se starat, jak to mají s vízem nebo pracovním povolením, to ať si hlídá sama agentura. Navíc jednotlivé pobočky si často ani nemohou určovat, koho vezmou, jde to přes centrálu,“ konstatoval.