Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Milan Malíček, Právo

Žízní nikdo umírat nebude, ale chránit vodu Ústavou je správný krok, říká právník

I kvůli čím dál většímu suchu chtějí politici napříč spektrem zakotvit do Ústavy ochranu vody. Ústavní právník Jan Kudrna z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Novinky vysvětlil, co takový krok vůbec znamená a co by ve skutečnosti přinesl lidem.

Ilustrační foto Foto: Milan Malíček, Právo
Žízní nikdo umírat nebude, ale chránit vodu Ústavou je správný krok, říká právník

Proč by měla vodu chránit Ústava?

Společnost a svět se vyvíjí a je na zvážení, jestli má být náš ústavní pořádek v tomto směru i nadále relativně hodnotově neutrální. Myslím, že by se měl konkrétněji přihlásit k větší ochraně životního prostředí. Mělo by se směřovat k tomu, že ochrana hospodaření s vodou, půdou a krajinou bude lepší. To byl nakonec i jeden ze zásadních hybných momentů listopadu 1989.

A reálně, změní se něco, když do Ústavy napíšeme, že chráníme vodu?

Právo samo o sobě nic nezařídí a není všemocné. Řada lidí možná má představu, že když se něco napíše do Ústavy nebo do zákona, hned je vše vyřešeno. Je ale nutno je provést. Na prvním místě je samozřejmě potřeba se podívat, jestli jsou vyhovující stávající předpisy a zákony a navazující praxe. Ale to zakotvení v Ústavě má současně určitý společensko-symbolický význam. Na ochranu vody a půdy se dá určitý důraz. O tom, že to funguje, svědčí nakonec debata na tohle téma, která se vede v posledních měsících.

Řada lidí má představu, že když se něco napíše do Ústavy, hned je vše vyřešeno

Takže je to pouze symbolické gesto a lidí se to nijak nedotkne?

Není to jen otázka symbolická. Například kdyby se zvažovalo, že se bude někde těžit nebo se vykácí les, tak se bude muset vzít v potaz, jaký to může mít dopad na vodní zdroje. Je to ovšem otázka konkrétního případu a konkrétního nastavení pravidel. Někdy nakonec také potřebujeme pro svůj život těžit nerosty.

Na občany to ale může mít dopad. Starostové a nezávislí ve svém návrhu přicházejí s právem jednotlivce k pitné vodě. Nemyslím si, že by na našem území někdo v budoucnu umíral žízní. Ale lokálně už teď máme některé obce, které musely na svém území poměrně značně regulovat spotřebu vody, protože mají omezené zdroje a nejsou třeba připojeny na rozsáhlejší vodovod. Ve chvíli, kdy řeknete, že každý má právo na přístup k pitné vodě, tak tomu musíte přizpůsobit zákony nebo předpisy. Třeba v nějaké obci, kde je problém s vodními zdroji, se může stát, že tam třeba nebudou povolovány stavby soukromých bazénů a obec vybuduje místo toho veřejné koupaliště. Myslím ale, že každému jsou priority tohoto druhu jasné.

Není téma ústavní ochrany vody od politiků trochu populismus? Větší dopad by mělo asi změnit právě jednotlivé zákony.

Tenhle prvek tam samozřejmě je. Jenže politika v demokracii je vždycky také o populismu. Je jen otázkou, do jaké míry. V demokracii se řeší vždy to, co lidi zajímá. Každý dnes vidí, že určitý problém se suchem je. To, že politici přicházejí s konkrétními návrhy je v pořádku, pokud to neskončí u toho, že nějakou deklaraci napíšeme do Ústavy a dál se problému nebudeme věnovat. Je potřeba se podívat na způsoby hospodaření s vodou, jak vypadá naše zemědělství, průmysl a obecně zacházení s krajinou. Pro poslance je samozřejmě obvykle jednodušší navrhnout něco obecného než připravit například komplexní novelu vodního zákona. To jsou velmi složité věci, které potřebují spolupráci několika ministerstev. Ale je rozhodně pozitivní, že se o tomhle tématu vůbec mluví.

Zájem na řešení přichází ze všech stran

Zakotvit ochranu vody do Ústavy navrhují kromě STAN i lidovci a komunisté. Řada odborníků varovala před tím, že návrh KSČM by de facto znamenal zestátnění půdy. Opravdu to hrozí?

Jako právník to jinak číst nemůžu. Podle mého názoru by to k tomuhle důsledku mohlo vést. Mluví se tam o tom, že voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství, je ve vlastnictví České republiky. Ostatní přírodní zdroje, tím je samozřejmě i půda, a nakonec i voda ve studních. Myslím si ale, že to není úmysl, ale spíše nedopatření. Dalo se to napsat nějak lépe. Ale je to návrh, bude se teprve projednávat ve sněmovních výborech. A buď neprojde vůbec, nebo se tam upraví.

Právník Jan Kudrna

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

O potřebě chránit vodu mluví ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) i ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), do toho jsou ve Sněmovně tři různé návrhy. Je možné, že se najde shoda a nějaká změna vůbec projde?

Myslím si, že nakonec projít může. Právě proto, že zájem na řešení přichází ze všech stran. Když se na všechny tři návrhy podíváme, tak každý obsahuje pozitivní prvky. Případný ústavní zákon by měl zahrnovat všechno a možná ještě něco navíc, co obsahují všechny ty tři návrhy. Za úvahu podle mě stojí zakotvení práva jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb, zásobování obyvatelstva vodou zajišťované státem nebo územními samosprávami, stejně jako vyjádření toho, že ochrana přirozené akumulace vody je jedním z důležitých úkolů veřejné moci.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků