Článek
A nejde jen o Klausovou, kterou prezident přes odpor politiků protlačil jako gesto svému předchůdci. Týká se to i Evy Filipi v Sýrii, která také již oslavila sedmdesáté narozeniny, a velvyslanců obecně, bez ohledu na věk.
Prezidentovi poskytuje sílu článek 63 ústavy, podle něhož hlava státu „pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí“. Přestože jde o rozhodnutí, které musí ještě spolupodepsat premiér, v případě odvolávání ambasadorů by byl předseda vlády na prezidenta krátký.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
„Je pravda, že formálně prezident podle ústavy odvolává vedoucí zastupitelských úřadů. To znamená, že pokud nechce, tak je odvolat nemusí. Bez jeho podpisu velvyslanec odvolaný není,“ řekl Právu odborník na ústavní právo Jan Wintr.
Zároveň to ale podle něj nic nemění na tom, že reálně zahraniční politiku státu řídí vláda a zastupitelské úřady řídí ministerstvo, jak stanovuje kompetenční zákon. Kdyby se prezident rozhodl zdržovat odvolání určitého ambasadora, tak MZV má páky, jak nechtěného diplomata povolat zpět nebo mu pobyt v cizině znepříjemnit. Jenže to je diplomaticky a politicky citlivý krok, který by se mohl obrátit proti vládě.
„Pokud by MZV nechtělo, aby konkrétní člověk vykonával post velvyslance, ale prezident by ho svým podpisem nechtěl odvolat, tak by ho ministerstvo třeba do ČR mohlo stáhnout tím, že by ho na neomezenou dobu povolalo do Prahy na konzultace. Sice by dotyčný byl stále velvyslancem, ale svoji funkci by reálně nevykonával,“ vysvětlil Wintr.
Zdroj z MZV Právu řekl, že ambasadorovi ministerstvo může přestat poskytovat zázemí, služební byt, auto či telefon, případně mu může přestat vyplácet mzdu. Vyplývá to z toho, že prezident velvyslance jmenuje do funkce, ale ambasador práci vykonává pro MZV, které je jeho zaměstnavatelem.
Asad a Slovensko svazují úřadu ruce
Jenže konkrétně u Klausové a Filipi resort tahá za kratší konec, jelikož jde o dva velmi citlivé případy.
Slovensko, kam vždy vedou první zahraniční cesty našich vrcholných politiků, je pro ČR klíčovým spojencem. Stažení velvyslance ke konzultacím, které v diplomatických kruzích představuje formu protestu, by byla facka Slovensku.
Házením klacků pod nohy Klausové třeba tím, že by jí byl znemožněn vstup na ambasádu, by se zase Česko ztrapnilo před celým světem. Navíc Klausová do Bratislavy odjela na konci roku 2013 a velvyslanci se obvykle střídají až po čtyřech letech s výjimkou Iráku či Afghánistánu.
V případě Filipi, která šéfuje úřadu v Sýrii od roku 2010, je situace ještě spletitější. Česká ambasáda totiž v Sýrii zastupuje zájmy USA v diplomatické a konzulární oblasti, a pokud by byla Filipi odvolána, musel by nový emisar předávat pověřovací listiny syrskému prezidentu Bašáru Asadovi. Tedy člověku, kterého se Američané chtějí dlouhodobě zbavit.
Alternativou je poslat do Damašku chargé d’affaires, který pověřovací listiny nepředává, v diplomatické řeči jde ale opět o vyjádření určitého protestu.
Kmoníček do USA?
Citlivost situace v Sýrii ostatně Právu nepřímo potvrdil i ředitel zahraničního odboru na Hradě Hynek Kmoníček. „Je pravda, že v případě Damašku by eventuální změna způsobila nesrovnatelně větší problémy než na jiném zastupitelském úřadě ČR,“ uvedl.
Podle Kmoníčka je stále ještě nejasný osud Klausové. „Tento a další případy řeším s MZV a zatím nebylo nalezeno řešení,“ doplnil.
Zeman již dřív označil věkovou hranici za „hloupost naší byrokracie“. Kvůli služebnímu zákonu už loni podal ústavní stížnost.
Právě o Kmoníčkovi se spekuluje jako o jednom z kandidátů na ambasadora do USA po Petru Gandalovičovi. „Jsem zaměstnanec MZV, který je dočasně vypůjčený do kanceláře prezidenta, tudíž se jistě jednoho dne do služeb vrátím. Kam, kdy a v jaké funkci, to je věc vlády a prezidenta,“ řekl v úterý Právu Kmoníček.