Hlavní obsah
Vozíčkách Václav Uher na dně Macochy. Foto: archiv Václav Uher

Vozíčkář vyrazil do Punkevních jeskyní. Zvládl to

Rok 2020 sice ještě pořádně ani nezačal, ale už nyní je jasné, že pokud by se letos v Moravském krasu udělovalo ocenění turista roku, byl by horkým kandidátem pětatřicetiletý Václav Uher z Prahy. Ten si totiž zajel po 25 letech do Punkevních jeskyní. Vše zvládl úplně sám, přestože je upoutaný na elektrický vozíček.

Vozíčkách Václav Uher na dně Macochy. Foto: archiv Václav Uher
Vozíčkář vyrazil do Punkevních jeskyní. Zvládl to

Nejnáročnější nebyla cesta vlakem ani prohlídka podzemí, ale přejezd mezi Blanskem a vstupem do jeskyní. „Jde o osmikilometrovou trasu, kterou lze s přestávkami na obdivování přírody a rampouchů u cesty zvládnout za hodinu a půl,“ řekl Právu Uher.

Jeho výprava z hlavního města až do srdce Moravského krasu ukázala, že ji jsou schopni uživatelé elektrických vozíčků zvládnout sami, a to i za mrazivých dní a bez cizí pomoci. Uher má sice asistenta, ten mu ale onemocněl.

Cestovatel z řad vozíčkářů musí být jen o něco trpělivější a usměvavější než ti ostatní. Pak mu totiž mnozí rádi pomohou

Uher si den dopředu vyhledal nízkopodlažní vlak, který jej pak přepravil z Prahy až na blanenské železniční nádraží.

Od další cesty jízdy s vozíčkem, do srdce krasu jej neodradilo ani mrazivé počasí. Vozíček si to jel rychlostí 12 km/h ke Skalnímu mlýnu, který je turistickým centrem krasu, a pak dál Pustým žlebem až ke správní budově Punkevních jeskyní. Tam už měl rezervovaný vstup.

„Mile mě překvapila laskavost všech pracovníků správy jeskyní. Na vstup do podzemí jsem si měl počkat, ale vzali mě přednostně. Naštěstí jsem prý skupinkám turistů nezpůsobil potíže,“ doplnil Uher. Podzemí měl téměř sám pro sebe. Jeskyňáři mu vyčlenili hned dvě průvodkyně. Jedna se postarala o výklad, druhá pomáhala s vozíčkem ve strmějších úsecích.

Průvodkyně zapěla

Při prohlídce podzemí se dostal až na suché dno propasti Macochy, kde byl naposledy před pětadvaceti lety, a to jako desetiletý školák se svojí rodinou. Asi nejsilnějším zážitkem byla prý zastávka u jezírka v Předním dómu.

Má dokonalou akustiku, a tak slouží i jako koncertní sál. V sále, v němž jsou osvětleny jen četné krápníky, zazpívala jedna z průvodkyň vozíčkáři Kyrie eleison, tedy známou církevní skladbu Pane, smiluj se, která má v jeskyni jedinečný náboj.
Uher patří k dobrodruhům na vozíčku.

Pouští se na něm i na daleké cesty. Projel na něm i Andalusii. Ochrnul v roce 2001 po pádu ze stromu, kdy se coby student lesnického učiliště pokoušel ve výšce pěti metrů přeskočit z koruny jednoho stromu do koruny sousedního.

„Byla to klukovina. To ale neznamená, že život končí. Cestovatel z řad vozíčkářů musí být jen o něco trpělivější a usměvavější než ostatní. Pak mu mnozí na jeho výpravách rádi pomohou,“ dodal Uher s úsměvem.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků