Hlavní obsah
Ředitel Fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík poskytl deníku Právo rozhovor. Foto: Jan Handrejch, Právo

Ředitel FN Motol: Hospitalizovaných s covidem-19 je málo. Přetížení systému nehrozí

Počty pacientů hospitalizovaných kvůli onemocnění covid-19 nejsou tak dramatické, takže přetížení zdravotnického systému nehrozí. Právu to řekl Miloslav Ludvík, ředitel FN Motol v Praze a někdejší ministr zdravotnictví.

Ředitel Fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík poskytl deníku Právo rozhovor. Foto: Jan Handrejch, Právo
Ředitel FN Motol: Hospitalizovaných s covidem-19 je málo. Přetížení systému nehrozí

Lidé jsou teď zase orouškovaní. A to nejen u nás. O vás je známo, že o významu nošení roušek pochybujete. Co vás k tomu vede?

Nechci zpochybňovat vládní politiku. Ostatně je to celosvětová politika. Ale často se roušky nařizují zejména proto, aby se zdůraznilo, že nejsme v normální situaci. Já sám se přiznám, že nejsem příznivcem nošení roušek. Roušky mohou mít smysl, když je období kapénkových infekcí, ale to nyní není.

Jak je podle vás možné, že tak dramaticky narůstají počty nakažených, když není období kapénkové infekce?

Odpověď na tuto otázku by byla za Nobelovu cenu. Je to ale virus a jde přes dýchací cesty, to se ví. Také se ví, že příliš neulpívá na materiálech, ale detaily komunitního přenosu lze popsat přesně obtížně. Ve společnosti je spousta různých vzorců chování a neumíme je všechny popsat. V tomto nehraje roli jen čistě medicínský pohled, ale i sociální souvislosti.

Z medicínského hlediska tedy smysl mají, nebo nemají?

To se ptejte přímo lékařů.

Pane řediteli, vy máte přece lékařů kolem sebe spoustu…

Máme tady mnoho lékařů, jenže v otázce o významu roušek jsou rozštípnutí na polovic.

Počty nakažených prudce rostou. Vedete jednu z největších nemocnic ve střední Evropě. Jak tedy vypadá situace u vás a jaké máte zprávy z okolních nemocnic?

Na začátku září jsme měli v celé Praze, která bývá označována za jedno z nejhorších ohnisek, přes 50 hospitalizovaných s covidem-19. Z toho souhrnně za celé hlavní město tři bez příznaků, to tedy ani nevím, proč jsou vůbec hospitalizováni.

Dále 18 pacientů s lehkým stavem, 12 se středním, devatenáct těžkých. Z toho je 13 lidí na JIP, 15 lidí má kyslíkovou terapii, desítka plicní ventilaci. Nikdo není na mimotělním oběhu. Od konce srpna nám stav aktuálně hospitalizovaných s covidem-19 v Praze stoupl ze tří na pět desítek.

Takže nějaké přetížení zdravotnického systému nehrozí?

Jen v hlavním městě jsou tisíce nemocničních lůžek. Takže jaká je nyní zátěž zdravotnického systému, když je s covidem-19 hospitalizovaných v hlavním městě ani ne šest desítek pacientů? Minimální. V dalších krajích je to ještě menší.
Jen ve FN Motol jsme okamžitě schopni uvolnit 160 lůžek pro střední a těžké pacienty. Tahle nemocnice má ještě tu technickou výhodu, že téměř ke každému lůžku vede kyslík z centrálního rozvodu. Ne ke každé posteli můžu dát monitor, ale kyslík ano. Přitom právě kyslíková terapie je pro pacienty s těžším průběhem nejdůležitější.

Říká se, že čím více se testuje, tím lépe. Má to smysl?

Podle mě má smysl testovat jen osoby s příznaky. Provádět 30 tisíc testů denně za smysluplné nepovažuji. Kde je studie, která by řekla, kolik procent pacientů s těžkým průběhem to chytilo od bezpříznakového přenašeče?
Z nemocnice máme zkušenost, že když se někdo ošklivě nakazil, tak od někoho, komu bylo opravdu špatně.

Ředitel Fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík

Foto: Jan Handrejch, Právo

A co covid-19 a děti? Nemálo škol už muselo přerušit výuku.

V celé republice byl covid-19 léčen u pár set dětí. Dodnes není studie, zda děti někoho v rodině nakazily, nebo ne. Děti mívají zcela bezpříznakový průběh. Zemřelé děti s covidem-19, o kterých se informovalo, to vše byli pacienti s těžkými poruchami imunity.

U dětí bych jen měřil teplotu, a kdo ji má, ať ji jde vyležet. Žádná karanténa, školy by běžely normálně. Učitelé, kteří by se s nakaženým potkali, avšak zůstali negativní, by do karantény podle mě chodit nemuseli, jen by nosili respirátory druhé třídy.

U zemřelých se dnes uvádí, že zemřeli s nemocí covid-19, nikoli na ni, jak se to hlásilo zpočátku…

To „s“ znamená, že umřeli například na infarkt a přitom jim zdravotníci zjistili covid-19. Mnohé statistiky započítávají mezi oběti covidu-19 každého, kdo ho měl a umřel. Jenže on mohl mít virus, vyléčil se, za pár měsíců zemřel, ale figuruje v covidové statistice zemřelých.

To je velmi zavádějící. Ne­existuje celosvětová metodika, jak nákazu měřit. Navíc si uvědomme, že pitev je prováděno velmi málo. Německo zveřejnilo nějaké závěry ze 160 pitev. Kolik ale v Německu zemře ročně lidí? To je nepoměr.

Pitvali jste u vás zemřelé, u kterých byl odhalen covid-19?

Ani u jednoho nebyl důvod k pitvě. Co chcete zkoumat u 97letého muže s parkinsonem? Nebo s covidem-19 zemřel muž ve věkové kategorii 40 až 50 let, ale on měl především těžký úraz. Pak jsme měli těžší případ u pacienta vážícího 160 kg. Včas ale přijel na kyslík a za tři dny byl mimo krizi.

Je tedy věk rizikový faktor, jak se tvrdí?

Teď se ukazuje, že sám o sobě nikoliv. I ve vysokých věkových kategoriích je podíl vyléčených značný, kolem 80 až 90 procent. Rizikovým faktorem je určitě velká míra obezity, vysoký krevní tlak, diabetes, kardiovaskulární problémy.

A co kouření?

To vede ke kardiovaskulárním onemocněním.

Znám nemálo lidí, kterým na přelomu roku bylo neobvykle zle. Myslí si, že prodělali covid-19. Co o tom soudíte?

Klidně mohli mít těžší chřipku, která v té době řádila. Chřipka umí s člověkem velmi těžce zamávat. Ročně u nás s chřipkou umírají dva tisíce lidí.

A v jaké celkové kondici jsou naše nemocnice?

Naši zdravotníci jsou špička. Nemocnice jsou díky evropským operačním programům slušně technologicky vybavené. Havarijní jsou ovšem budovy nemocnic. V mnoha případech spíše než rekonstruovat staré baráky, je třeba postavit nové objekty.

Jak je to s počtem sester v nemocnicích?

Není jich dost. Jen u nás v Motole jich chybí zhruba sto. Je to bohužel i díky tomu, že se v roce 2004 s ohledem na EU uzákonilo, že nové sestry musí mít vysokoškolský titul. Bude nejspíš potřeba provést novelu příslušné legislativy.

A co sestry třeba z Ukrajiny?

Často mají problém s češtinou. Proto se přezkušují.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků