Ředitel FN Motol: Hospitalizovaných s covidem-19 je málo. Přetížení systému nehrozí

Nechci zpochybňovat vládní politiku. Ostatně je to celosvětová politika. Ale často se roušky nařizují zejména proto, aby se zdůraznilo, že nejsme v normální situaci. Já sám se přiznám, že nejsem příznivcem nošení roušek. Roušky mohou mít smysl, když je období kapénkových infekcí, ale to nyní není.

Odpověď na tuto otázku by byla za Nobelovu cenu. Je to ale virus a jde přes dýchací cesty, to se ví. Také se ví, že příliš neulpívá na materiálech, ale detaily komunitního přenosu lze popsat přesně obtížně. Ve společnosti je spousta různých vzorců chování a neumíme je všechny popsat. V tomto nehraje roli jen čistě medicínský pohled, ale i sociální souvislosti.

To se ptejte přímo lékařů.

Máme tady mnoho lékařů, jenže v otázce o významu roušek jsou rozštípnutí na polovic.

Na začátku září jsme měli v celé Praze, která bývá označována za jedno z nejhorších ohnisek, přes 50 hospitalizovaných s covidem-19. Z toho souhrnně za celé hlavní město tři bez příznaků, to tedy ani nevím, proč jsou vůbec hospitalizováni.

Dále 18 pacientů s lehkým stavem, 12 se středním, devatenáct těžkých. Z toho je 13 lidí na JIP, 15 lidí má kyslíkovou terapii, desítka plicní ventilaci. Nikdo není na mimotělním oběhu. Od konce srpna nám stav aktuálně hospitalizovaných s covidem-19 v Praze stoupl ze tří na pět desítek.

Jen v hlavním městě jsou tisíce nemocničních lůžek. Takže jaká je nyní zátěž zdravotnického systému, když je s covidem-19 hospitalizovaných v hlavním městě ani ne šest desítek pacientů? Minimální. V dalších krajích je to ještě menší.

Jen ve FN Motol jsme okamžitě schopni uvolnit 160 lůžek pro střední a těžké pacienty. Tahle nemocnice má ještě tu technickou výhodu, že téměř ke každému lůžku vede kyslík z centrálního rozvodu. Ne ke každé posteli můžu dát monitor, ale kyslík ano. Přitom právě kyslíková terapie je pro pacienty s těžším průběhem nejdůležitější.

Podle mě má smysl testovat jen osoby s příznaky. Provádět 30 tisíc testů denně za smysluplné nepovažuji. Kde je studie, která by řekla, kolik procent pacientů s těžkým průběhem to chytilo od bezpříznakového přenašeče?

Z nemocnice máme zkušenost, že když se někdo ošklivě nakazil, tak od někoho, komu bylo opravdu špatně.

V celé republice byl covid-19 léčen u pár set dětí. Dodnes není studie, zda děti někoho v rodině nakazily, nebo ne. Děti mívají zcela bezpříznakový průběh. Zemřelé děti s covidem-19, o kterých se informovalo, to vše byli pacienti s těžkými poruchami imunity.

U dětí bych jen měřil teplotu, a kdo ji má, ať ji jde vyležet. Žádná karanténa, školy by běžely normálně. Učitelé, kteří by se s nakaženým potkali, avšak zůstali negativní, by do karantény podle mě chodit nemuseli, jen by nosili respirátory druhé třídy.

To „s“ znamená, že umřeli například na infarkt a přitom jim zdravotníci zjistili covid-19. Mnohé statistiky započítávají mezi oběti covidu-19 každého, kdo ho měl a umřel. Jenže on mohl mít virus, vyléčil se, za pár měsíců zemřel, ale figuruje v covidové statistice zemřelých.

To je velmi zavádějící. Ne­existuje celosvětová metodika, jak nákazu měřit. Navíc si uvědomme, že pitev je prováděno velmi málo. Německo zveřejnilo nějaké závěry ze 160 pitev. Kolik ale v Německu zemře ročně lidí? To je nepoměr.

Ani u jednoho nebyl důvod k pitvě. Co chcete zkoumat u 97letého muže s parkinsonem? Nebo s covidem-19 zemřel muž ve věkové kategorii 40 až 50 let, ale on měl především těžký úraz. Pak jsme měli těžší případ u pacienta vážícího 160 kg. Včas ale přijel na kyslík a za tři dny byl mimo krizi.

Teď se ukazuje, že sám o sobě nikoliv. I ve vysokých věkových kategoriích je podíl vyléčených značný, kolem 80 až 90 procent. Rizikovým faktorem je určitě velká míra obezity, vysoký krevní tlak, diabetes, kardiovaskulární problémy.

To vede ke kardiovaskulárním onemocněním.

Klidně mohli mít těžší chřipku, která v té době řádila. Chřipka umí s člověkem velmi těžce zamávat. Ročně u nás s chřipkou umírají dva tisíce lidí.

Naši zdravotníci jsou špička. Nemocnice jsou díky evropským operačním programům slušně technologicky vybavené. Havarijní jsou ovšem budovy nemocnic. V mnoha případech spíše než rekonstruovat staré baráky, je třeba postavit nové objekty.

Není jich dost. Jen u nás v Motole jich chybí zhruba sto. Je to bohužel i díky tomu, že se v roce 2004 s ohledem na EU uzákonilo, že nové sestry musí mít vysokoškolský titul. Bude nejspíš potřeba provést novelu příslušné legislativy.

Často mají problém s češtinou. Proto se přezkušují.