Hlavní obsah
Šermíři v zahradě zámku Vizovice Foto: Blanka Kovandová

Prezident republiky, ať je to kdokoliv, je symbol státu, a proto mu náleží respekt občanů. Nebude nás však asi málo, kteří vůči prezidentu Václavu Klausovi najdeme sílu právě jen k respektu povinnému. Leda že by "nová tvář", kterou zbrusu nový prezident tak usilovně nosí už asi tři měsíce, nebyla jen epizodou, ale trvalou změnou šedesátníkovou.

Šermíři v zahradě zámku Vizovice Foto: Blanka Kovandová
Pravidla (a) hry

Pro případ takového vývoje bylo by velmi praktické, že Pražský hrad sousedí se sídlem arcibiskupovým. Stal by se totiž zázrak.

Vrchol kluzkého stožáru vybojoval si desátý prezident Česko(slovenska) a druhý prezident České republiky svojí vytrvalostí a disciplinovaností poslanců své strany, které zůstává členem. Bez hlasů komunistických by se to ovšem podařit nemohlo. Bylo by však hloupé Václavu Klausovi předhazovat jedno i druhé. Straníkem byl při zvolení i Edvard Beneš a také jemu ku zvolení dopomohli v prosinci 1935 komunisté. To zaprvé. Zadruhé o hlasy komunistických poslanců a senátorů se ucházeli všichni letošní prezidentští kandidáti s čestnou výjimkou Jaroslavy Moserové. A to stranictví nového prezidenta? Vývoj k tomu směřoval, nadstranictví demokraticky zvolených pražských prezidentů byla vždy jen tu zřetelnější, tu méně zřetelnější fikce. Nepoctivé by bylo i pasení se na paradoxu, že v čele státu je politik, který někdejší federaci rozdělil. Nebyla to jeho vina. Pouze moderoval proces, který nešlo zastavit.

Co však budí přinejmenším rozpaky už nyní, to je první trhlina v masce "nové tváře" Václava Klause. Ještě před včerejším složením prezidentského slibu pocítili jsme totiž závan doby "starého" Klause. To když on i jeho okolí začalo mlžit o rozhodujícím významu komunistických hlasů pro zvolení nového prezidenta. Proč? Vždyť o jejich hlasy usiloval a podařilo se mu Grebeníčkův klub přesvědčit. Navíc je to až hloupě naivní. To snad poslanci KSČM houfně volili Sokola a poslanci koaliční Klause? Naše schopnost věřit v zázraky na Pražském hradě podstupuje první zkoušku.

Při včerejší inauguraci viděli jsme však zase "nového Klause". Jeho poděkování bývalému prezidentovi bylo vkusné a oslovení Václava Havla "pane prezidente" vrcholně elegantní. Přiznávám, že nečekané od Klause "ročníku" 1997.

Věnec k Masarykovu pomníku, slib, jedenadvacet dělových salv a vlajka se vždy vítěznou pravdou na žerď! Jak to asi vnímal už zapomenutý Libor Novák? Při soudním vyšetřování peněžních machinací strany nechal ho ve štychu i tehdejší předseda ODS a nynější prezident. Na nic si nepamatoval. Obcházení pravidel ve sportovním utkání je přece součástí hry, jak se kdysi nový pan prezident vyjádřil. A politika je přece jen druh soutěže.

Heslo nebát se a nekrást připomíná na Hradě pomník TGM. Že pravda (vždy) vítězí, hlásá nápis na prezidentské standartě. Popřejme prezidentu Václavu Klausovi hodně štěstí a sil do hry podle těchto pravidel.

PRÁVO 8. března 2003

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků