Článek
„O vodě člověk nepřemýšlel a teď je to peklo,“ říká paní Ilona. Chlapec jde pod sprchu zkusit štěstí. „Ani ťuk. A to jsme si dnes jen čtyřikrát umyli ruce,“ dodává utrápeně matka.
S manželem, dvěma kluky a psem žijí ve vkusné novostavbě selského stylu na parcele po pradědovi v malé obci Buková u Příbrami, kousek od Brd a 50 kilometrů od Prahy. Do prekérní situace je přivedlo půdní sucho, na dálkový vodovod napojeni nejsou.
Nesplachovat, prosím
Výjimečný stav bez vody rozboural každodenní zažité rituály domácnosti a zamíchal prioritami, co je třeba zařídit.
„Nesplachovat, prosím. Půjdu ještě já za chvíli a až pak to zaliji z kbelíku,“ upozorňuje manžel Marian Skrip návštěvy. V technické místnosti ve vaně schraňuje zbytek vody ke splachování. K pití si vozí balenou vodu.
„Když opravdu neodebíráme, zvládli jsme už i jednu myčku a jednu pračku. Koupání je nemyslitelné. Úspěch je rychlá sprcha a jen pro jednoho, pak se zase musí čekat,“ dodává. Špinavé prádlo začínají vozit k rodičům, přitom prát potřebují prakticky denně. „Jedu-li ke kamarádům na návštěvu, beru si s sebou kanystry a aspoň třeba 30 litrů přivezu,“ říká hlava rodiny.
Loňský rok byl v ČR druhý nejteplejší, sucho v krajině trvá
Děda paní Ilony na rozlehlém pozemku vykopal dvě třicetimetrové studny. Tehdy se chodilo pro vodu k ruční pumpě. Když Skripovi budovali zcela nové stavení, udělali vrt.
Hloubka úctyhodných 50 metrů, průměr 16,5 cm. „Staré studny nestačily. Předci se dříve koupali jednou týdně, chodili na suchý záchod, prali na valše a nádobí umývali ve škopku. To si dnes neumíme představit,“ shrnuje Skrip.
Výška vodního sloupce ve vrtu se i při odběru léta držela na 40 metrech. Jenže na Štědrý den jako když utne. Skokově spadla na sotva sedm metrů. „Odpoledne 24. prosince 2019 se v polovině cyklu vypnula pračka. Myslel jsem si, že je to čidlo, ale byla na suchu.“
Domů přibývá
V obci přibývá novostaveb včetně velkých sídel. Středočeský kraj se posledních deset let horečně zastavuje, více než jiné, stává se z něho jakási širší periferie drahé Prahy. Čím dál víc lidí do ní takto dojíždí.
Skrip do hlavního města denně jezdit nemusí; práci z velké části zvládne zařídit přes telefon, počítač. „Mám to tady rád, ten klid, prostor,“ rozhlíží se po krajině.
Jenže zjistil, že v první polovině prosince jeden ze sousedů nechal dělat vrt. Vzdušnou čarou je to 130 metrů od Skripových. Zahrada souseda je obrazně řečeno jako řešeto, na akci se mělo vystřídat hned několik firem.
„Pořád prý nemohli na vodu natrefit. Asi to strhlo prameny. Nejsme jediní, kdo jsou rázem na suchu. Starostka to ví, ale co zmůže. Na odboru životního prostředí v Dobříši mi řekli, že pokud má soused razítka, tak je z obliga. I kdyby se to zasypalo, vodu to nevrátí.“
Sucho vloni stálo Čechy 24 miliard a nikdo to neřeší, vyčítá vládě NKÚ
Skripovi mají krásný, prostorný domov, leckoho by popíchla závist. Stál mnoho úsilí, vymýšlení, peněz. Splnili si sen. Jak dlouho tady ale vydrží bez dostupné vody? V obci deset kilometrů dále se podle Skripa kvůli nedostatku vody prodalo už asi pět rodinných domů ani ne za třetinové ceny.
Skrip doufá, že se spodní vody za pár měsíců ustálí. Anebo vrtat ještě hlouběji? Kam až a za jakou cenu, když vrt běžně přijde na sto tisíc korun a je bez záruky zdroje? „Nebo budu vodu dovážet, napojím na dům cisternu,“ přemýšlí.
Další cesta je prosadit na městě protažení vodovodu, jenž vede do sousední vesnice. Jenže i jeho kapacita začíná sotva stačit. A nádrže na dešťovku? Fajn věc. Jenomže moc neprší.