Hlavní obsah
Odběr kapky krve z prstu pro testování na HIV. Foto: Jan Handrejch, Právo

Lékaři diskriminují pacienty s HIV. Pomohl by zákon pohřbený ve Sněmovně

Ačkoliv pacientům nakaženým infekcí HIV současná medicína dokáže výrazně zpomalit průběh nemoci a dožívají se stejného věku jako ostatní, stále jsou společensky stigmatizováni. Lékaři je odmítají ošetřit, řekl Robert Hejzák, předseda organizace zastupující pacienty s HIV. Novela zákona, která by pomohla, je zatím pohřbená ve Sněmovně.

Odběr kapky krve z prstu pro testování na HIV. Foto: Jan Handrejch, Právo
Lékaři diskriminují pacienty s HIV. Pomohl by zákon pohřbený ve Sněmovně

Pacientů s HIV je v Česku 3500 a podle průzkumu, který si organizace nechala vypracovat, 67 procentům z nich byla alespoň jednou odmítnuta zdravotní péče.

„Část lékařů jim přímo řekne, že je neošetří, jiná to zase zaobalí, že například jejich zdravotnické zařízení nemá kapacitu ošetřit pacienta s HIV. Jindy péče proběhne, ale za naprosto nehumánních podmínek,“ řekl Hejzlák. „Zažili jsme případy, kdy zuby pacientům trhali v čekárně a ne v ordinaci, aby nedošlo k nějaké kontaminaci,“ poznamenal.

„Nedávno jsme řešili případ pacientky, která se infekcí nakazila v 77 letech a potřebovala být přijata do léčebny dlouhodobě nemocných. Obvolali jsme všechny LDN v jejím kraji. Ačkoliv měly kapacitu ji přijmout, tak poté, co se dozvěděly její diagnózu, odmítly. V jedné se dokonce vzbouřil personál, řekli, že dají výpověď, že nebudou ošetřovat pacienta s HIV,“ uvedl Hejzlák případ z praxe.

Novela antidiskriminačního zákona, která chystá sdílení důkazního břemene a také institut veřejné žaloby, by podle něj organizacím jako jeho pomohla.

„Většina lidí diskriminaci strpí a vůbec se neozve. Ta malá část, která se ozve, zase z případného sporu couvne, nechce zviditelňovat svou tvář. Vítáme možnost, že by takové případy mohla řešit veřejná žaloba, aniž by konkrétní člověk byl přímým účastníkem sporu,“ řekl Hejzlák.

Lehké to nemají ani autisti

Odmítání zdravotní péče z důvodu nemoci, které nesou společenské stigma, se netýká jen HIV pozitivních. „Sehnat zubaře pro autistické dítě či běžné gynekologické ošetření pro patnáctiletou autistku také není jednoduché. Ty problémy jsou stejné,“ doplnila Marie Richterová z organizace Děti úplňku, která se zabývá pomocí rodičům dětí s poruchami autistického spektra.

Novelu zákona předložila poslankyně ANO Monika Červíčková už v květnu, zatím je zařazena na program schůze. Jak ale Červíčková řekla, zákon je „hluboko v pořadí“ a zatím se nikdo nemá k tomu, aby prosadil jeho předřazení, zejména kvůli negativním reakcím jiných poslanců.

„V tomto nastavení Sněmovny není velká ochota projednávat zákony se sociální tematikou. Upřímně říkám, že některým by se hodilo, abychom se promlčeli až do konce volebního období. V předvolební kampani pak budou někteří říkat, jak moc je mrzí, že se to neprojednalo,“ pustila se do poslanců Červíčková.

Jedním z velkých kritiků novely antidiskriminačního zákona je i její poslanecký kolega Patrik Nacher, nestraník za ANO, který nesouhlasí se změnou důkazního břemene.

„Z mediálního prostředí moc dobře vím, jak je těžké například před novináři dokázat, že jsem něco neudělal,“ řekl Právu Nacher s tím, že by novelu zákona v současné podobě nepodpořil.

„Jde o kontext doby. Z diskriminace se dnes stala posvátná kráva, každý se cítí diskriminován, ale všichni zapomněli na své povinnosti a zodpovědnost. Institut hromadné žaloby ale plně podporuji, za předpokladu, že se do něj všichni žalující aktivně přihlásí,“ uvedl poslanec.

Někteří poslanci si myslí, že by institut veřejné žaloby zahltil soudy, Červíčková tvrdí opak.

„Když firma například diskriminuje důchodce, že nedosáhnou na bonusy, mohlo by dojít k situaci, že žalobu podá dvacet zaměstnanců. U veřejné žaloby by byla jen jedna, navíc by se ve většině případů stalo, že by se neziskovka dohodla s firmou na mimosoudním vyrovnání a k soudu by vůbec nedošlo,“ uvedla poslankyně, podle které takový institut funguje například na Slovensku. „Systém se tam nezhroutil, ani zaměstnavatelé,“ podotkla.

Na jednání čeká i eutanázie

Na projednání čeká i zákon o eutanázii a asistované sebevraždě, který předkládá poslankyně za ANO Věra Procházková. I tento návrh se setkal s nevolí politiků, včetně ostrého nesouhlasu ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha.

Proto se Procházková rozhodla přidat k němu také několik paragrafů, které by zaručovaly právo na dostupnou paliativní péči podle lucemburského vzoru.

„Do konce března to vložíme do systému. Pokud by se zákon ani tak nedostal na plénum, jsem ochotná kandidovat kvůli němu znovu, ačkoliv jsem to neměla v plánu,“ řekla Procházková.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků